Já neznám je a oni zase mě! První věta alba Ilegální hračka od kapely Vehykl. Když už jsem začal větami obsaženými v úvodní skladbě, tak jsem byl taky „totál v péčku!“, protože kluci mi trochu vyrazili dech. Mladé, svěží a hlavně co? Česky!

Kapelu jsem měl to potěšení vidět na živo, dělali předskokany HC3, někdy pár časových jednotek zpět v ostravském klubu Marley. Klobouk dolů před zpěvákem. Skutečně podal výborný výkon a kapela i přesto že startovala celý večer, vystoupení si řádně užila a lidi skutečně navnadila. Teď bych se mohl konečně věnovat samotnému albu. Vehykl se sám zařadil do „nu – metal rapu“, nebál bych se napsat, že ten crossover tam taky občas proletí. Zpěvné refrény, hop hop pasáže a někdy více či méně duchaplné texty, to vám tohle album nabízí. Kompletní zvuk bych taky hodnotil jako výborný. Mladá a svěží atmosféra na mě dýchla při poslechu již zmiňované první skladby. Pravda, že při poslední písni už jsme tak nadšený nebyl, protože mě stejný houpavý rytmus provázel všemi songy, ale myslím, že kluci k mixu dospějí a začnou si více vyhrávat s verzemi, ale taky možná ne a prostě se jim to líbí takhle“=). Tak mi tak lítalo hlavou, jaký skvost tady máme hned za humny. Band totiž pochází z menšího města Opava, poblíž Ostravy. Jak jsem již zmiňoval, seskupení je mladé, takže se bude formovat a nacházet cestu a já budu s nadšením přihlížet! Duchaplné, hopsavé, ČESKÉ a svěží, takže já dávám 8,5/10 a doporučím sehnat nebo zajít někam na živák. Jak zazní v jednom songu z tohohle alba „RESPEKT!“

V březnu letošního roku odešel ze dne na den zpěvák a kytarista Petr Čegan, jakožto druhý frontman přišel do kapely v roce 2002. Jelikož jeho odchod z kapely přišel v den koncertu, museli jsme velice rychle vyřešit otázku co dál. Byly nasmlouvány kupy koncertů a nechtěli jsme je kvůli fanouškům za žádnou cenu zrušit.Tři dny po Čegyho odchodu kapela vystoupila unplugged v Odrách s opavskými Kofe-in už v nové sestavě, kdy baskytarista a skladatel Mirek přešel na kytaru a basy se chytil náš dlouholetý kamarád Petr Riegel. Role zpěváka se ujal dosavadní manager kapely tedy já- Radim Kubánek .
Celé dva měsíce jsme vystupovali v této sestavě a v mezidobí jsme sháněli nové, už stálé členy na post kytary a zpěvu! Jako kytarista se nejlépe osvědčil Jan Glos z Opavy, který dříve vystupoval např. v opavských kapelách Groovies, Rostock, Atomise. Jsme velice rádi, že jsme získali právě Honzu. Sám přiznal, že v životě podobnou muziku nehrál. Musel si zvykat na úplně odlišný styl lazení i vlastního hraní, popral se s tím skvěle. Říká, že ho to baví víc a víc! Hlavně je to dříč s profesionálním přístupem a přesně to potřebujeme. Takže jsme se rozloučili s prvním náhradníkem Petrem Riegelem a od příštího koncertu už bude hrát nový stálý člen Jan Glos. Nový zpěvák je zatím trošku zahalen tajemstvím. Můžeme přiznat, že už asi máme nového zpěváka, ale momentálně dře a učí se písničky i repertoár na novou desku, která by měla vyjít na podzim.
Vypadá to, že asi do konce prázdnin to odezpívám já a pak už přijde nový zpěvák. Jsme strašně rádi, že fanoušci tuhle změnu v kapele vzali pozitivně, chodí dál na koncerty a zpívají s námi naše písničky, je to paráda.

Základ jejich popularity je často přisuzován žánrové podstatě jejich hudební tvorby, která v sobě přímočaře a bez komplikací míchá dva oblíbené styly všech členů kapely – pop-punk ve stylu Yellowcard, Blink 182 či New Found Glory a klasický hardcore a la Sick Of It All, Warzone nebo Agnostic Front. Výsledná směs již několikrát inspirovala fanoušky ke snaze o zavedení nového pojmu, jako např. „pop-core“, „happy hardcore“, „pop mosh“ nebo „easy core“. Přes svou krátkou existenci si ADTR vybudovali již řadu následovníků, nadšeně rozvíjející zmiňovanou stylovou fúzi, jakými jsou např. Four Year Strong, Title Fight nebo Close Your Eyes.ADTR mají za sebou tři řadová alba – „And Their Name Was Treason“ z roku 2005 (o tři roky později se dočkalo zremixované reedice pod názvem „Old Record“), „For Those Who Have Heart“ z roku 2007, a loňské „Homesick“, které po svém vydání dosáhlo prvního místa žebříčku Billboardu Top Independent Albums. Kromě aktivit v nahrávacím studiu jsou ale ADTR známí především jako neúnavný koncertní stroj, který několikrát objel všechny kontinenty a byl na turné snad s každou trochu známější post-hardcoreovou kapelou…namátkou jmenujme August Burns Red, Enter Shikari, Parkway Drive, Silverstein, Architects, The Devil Wears Prada, Alesana nebo Bring Me The Horizon.Pro své pražské vystoupení si ADTR přichystali průřez celou jejich dosavadní tvorbou, a kromě toho představí i atraktivního a trochu nečekaného hosta – kalifornská parta DEATH BY STEREO patří k HC/punkovým veteránům, existuje již více než 13 let, má za sebou pět řadových alb (tři z nich u Epitaphu) a také minimálně tři vystoupení v České republice, kde hrála např. s Good Riddance, Madball či Suicidal Tendencies. V Lucerna baru se můžeme těšit zejména na songy z nejnovějšího počinu „Death Is My Only Friend“.

Vstupenky na pondělní koncert seženete v síti Ticketpro, nebo přímo v pokladně Lucerna Music Baru.

V následujících měsících se tak díky tomu mohla z jednorázového pokusu rozvinout kontinuální tradice. V průběhu několika let se Česká republika stala pravidelnou zástavkou na trase evropských turné takřka všech zahraničních HC či punk-rockových kapel, a v polovině devadesátých let dokonce platila za jednu z nejoblíbenějších evropských koncertních destinací vůbec.Organizátory onoho památného koncertu byla skupina nadšenců rekrutující se v té době z členů a nejbližších přátel pražské kapely Kritická situace. Přestože je to jen těžko uvěřitelné, někteří z tehdejších organizátorů jsou v této činnosti stále aktivní, dnes už na půdě jiného promotérského kolektivu, od roku 2003 působícího pod názvem Conspiracy Concerts. Během celých dvou desetiletí se ale samozřejmě objevili i další, neméně zdatní a neméně nadšení promotéři, díky nimž si české a moravské obecenstvo mohlo vychutnat úžasnou atmosféru skvělých vystoupení stovek, či možná dokonce tisíců kapel napříč oběma zmíněnými žánry. Za všechny skvělé organizátory jmenujme např. Ladrogang, 2 Shovels, Jirzophone, Malárie, SLP Agency, HPK, Core Ritual, Mr. Banana, Stanley Star Promotion, DKN Productions, Vikked Zed, Break The Silence a další a další.

Při příležitosti dvacetiletého výročí se lidé okolo Conspiracy společně se strahovským klubem 007, který v měření objemu proběhlých koncertů se slušným náskokem vede nad všemi ostatními prostory v republice, rozhodli uspořádat malou oslavu, která bude – jak jinak – především koncertem. Jeho hlavními aktéry bude výborná americká punk-rocková parta THE CASTING OUT v čele s Nathanem Grayem, bývalým zpěvákem populární HC formace Boysetsfire, která rovněž v ČR několikrát s nemalým ohlasem vystupovala. Dalšími gratulanty budou bratislavské punk-rockové ikony z PLUS MINUS, vracející se na Sedmičku po několika letech. Úlohu předskokanů k radosti pořadatelů pak s noblesou přijali moravští pop-punkoví harcovníci N.S.O.S.

Vstupné na tento lehce slavnostní večírek bude činit pouhých 150 Kč, klub bude otevřen od 19 hodin. Pozor, přestože je sobota, živá produkce musí skončit úderem desáté hodiny.

Kluky není třeba dlouze představovat k připomenutí je zde klip a odkaz na my space.

www.myspace.com/splitside

Ač by někdo díky propojení s Blink 182 či MxPx možná pro zjednodušení zařadil tvorbu A3 do kategorie „pop-punk“, označení by to nebylo zcela správné – podobně jako např. u The Bouncing Souls, AFI, Hot Water Music, The Ataris nebo Face To Face mají A3 úžasný talent (ne-li úplně nejúžasnější) kombinovat pop-punkovou zpěvnost s neotřelou melancholičností a zvláštní romantickou náladou, která koresponduje spíše s tvorbou amerických alternativních a indie-kapel. Dalším typickým úkazem A3 je jejich neobyčejná produktivita – během 13 let stihli vydat velmi slušný počet sedmi řadových alb, z nichž se nejpozitivnějšího ohlasu dostalo pátému z nich – „Crimson“ z roku 2005 produkované nebožtíkem Jerry Finnem je ve své kategorii skutečným mistrovským dílem. Vydavatelským domovem Alkaline Trio byla v průběhu let celá řada zásadních punk-rockových labelů v USA - Vagrant Records počínaje přes Asian Man, Jade Tree, BYO až k Epitaphu, kde A3 vydali svůj poslední počin, ambiciózní “This Addiction“. Před Alkaline Trio rozehřejí publikum v Lucerna Music Baru domácí The Blinddaters a pětice Paige z Velké Británie. Koncert začíná ve 20 hodin, vstupenky jsou v prodeji v předprodejních sítích Ticketpro a Ticketportal, jakožto i přímo v pokladně klubu.

Již pozítří, v neděli 9. května jistě zavítá do pražského Lucerna MusicBar početné obecenstvo, aby zhlédlo vystoupení čtyř mladých progresivních hudebních souborů, jimž je blízký post-hardcorový sound.

Britští *BURY TOMORROW*, kteří celý večer otevřou, se nechali inspirovat nejpopulárnější, ale i nejnudnější větví tohoto žánru – tzv. „metalcorem“ – a právem divákům budou připomínat esenci tvorby svých v Praze již vystoupivších krajanů Architects, The Casino Brawl či Asking Alexandria. Nelze jim ale upřít energický náboj, výbornou instrumentální zručnost a občasné nečekané momenty stavěné na neotřelých zpěvových melodiích.

Po nich přijde na řadu *EMAROSA* z amerického Kentucky, a při poslechu
jejich songů skutečně vytane v mysli znalců slovo „emo“…Emarosa připomíná interprety z finální, experimentální dekády tohoto hudebního stylu, jako například Saosin, Chiodos, Broadway nebo Dance Gavin Dance…u nichž ostatně začínal současný zpěvák Emarosy, Jonny Craig. Zasněná a komplikovaná hudba Emarosy je zároveň originální a opravdu stojí za pozornost.

Následující *A SKYLIT DRIVE* ze Severní Kalifornie jsou o stupínek tvrdší. Kromě již zmíněných progresivních post-emařů mohou připomínat například i Italy Hopes Die Last, klasickou tvorbu Underoath či Emery, a nebo třeba rané Escape The Fate…přestože poslední album „Adelphia“ podle názoru většiny fanoušků nedosáhlo úrovně předchozího počinu „Wires…and the Concept of Breathing“ (otázkou je zda to bylo při vysoce nastavené laťce vůbec realizovatelné), budou A Skylit Drive v neděli patřit k horkým favoritům na zlatý hřeb večera.

Úlohu headlinera však podle očekávání plní kultovní soubor ze Severní Karolíny – *ALESANA*. Těžko říci, jak a proč si tato zvláštní kapela vydobyla svůj statut a popularitu. Po slibném debutu „On Frail Wings of Vanity and Wax“ z roku 2006 vydala o dva roky později opravdu nepovedené album „Where Myth Fades to Legend“, což jí ale kupodivu nijak zvlášť neublížilo, jelikož jí loajální fanoušci nadále zachovali svou přízeň. Dojem se pánům z Alesany však částečně podařilo napravit konceptním albem „The Emptiness“, vydaném na sklonku loňského roku. Hudba Alesany je postavená na vlivech klasického emo-core, snaží se ale stavět hlavně na přehnaně výstředních screamo elementech kombinovaných s místy křečovitou melancholičností. Připomíná tak např. rané Silverstein, Hawthorne Heights nebo >From First To Last, ale na rozdíl od všech tří se zatím nedokázala posunout k uvolněnějšímu a přirozenějšímu projevu.

Nicméně – kouzlo hudby a zejména živých vystoupení spočívá v tom, že mnohá očekávání se nenaplní, a že přináší překvapivá nadšení i zklamání. Proto se pojďme v neděli nechat do Lucerna Music Baru dovést zvědavostí, který že z vystupujících souborů to u nás „vyhraje“…

Ouuuuuuu! Opakovačka a ouuuuuuu. Tak abych upřesnil můj začátek recenze na britskou kapelu Hadouken!. Zrovna dozníval song, když jsem otevřel Word s tím, že se pustím do recenze a zazněly tam podobné výjevy, jako jsem psal na začátku. Ještě bych rád vysvětlil slovo RECENZE = ostrá kritika. Tak jsme si na začátku vyjasnili pár věcí a můžeme kluky představit.

(Zdroj některých informací=Wiki nejsem vševědoucí“=)) Tahle pětice, která pochází z UK, přesněji z městečka zvané Leeds (pozn. redakce v tomhle městě jsou prý Britky nejhezčí „=)) Ve stálém složení fungují od roku 2007 a já je osobně shlédl na posledním ročníku Rock for People. Po rozhovoru s jednou z fanynek jsem zjistil, že se jí líbí vlastně dvě skladby z prvního alba to mě zarazilo, ale ona mi to v zápětí osvětlila, nejde ani o tu muziku, jako spíš o to jak kapela vypadá. Mě se líbí jak jsou barevní!! Tak tak se udržím a zalézám do kouta s nějakou lahví a drogami, než tohle komentovat. Jde vidět, že je vlastně jedno co hrajete, nebo jak to zní. Pro některé je důležitý vzhled a zbytek je vlastně jedno. Ano skutečně pro New rave který kapela kombinuje s Grime, je charakteristické barevné oblečení, neonové barvy atd. a to všechno pochází, nebo se vyvinulo již ve zmiňované UK. Tak přes hordy zkušeností a informací se snad už dostanu ke kapele samotné.

Pokud Hadouken! neznáte, tak zkuste vzpomenout na Prodigy. Tím se přiblížíte stylu samotnému, ve kterém se budem pohybovat. Synťáky, klávesy, basa, kytara, bicí, zpěv to je ten sek co se na vás bude lynout, pokud si album seženete. Po songu Rebirth, kde jsem měl mimochodem pocit, že kapela je z Německa protože přízvuk zpěváka se tak tvářil, nastává asi 40 minut beatů, vysvětlování a občas nějaké té vykrádačky. Pokud hledáte něco pozitivního, nebo aspoň občasnou melodii ve slokách přestaňte číst tuhle recenzi a zkuste jiný článek na tomhle serveru. Vrchol všeho a totální zlomení nějakého mínění o britských recenzentech nastal, když jsem si přečetl a to cituji z Wiki : „Je to nejúžasnější, nejnepředstavitelnější a nejnezničitelnější nová kapela na světě. Zní to, jako by Prodigy dělali děti opřené o rozbitý hrací automat.“ Tahle věta mě nabádá zase k tomu, že v UK ten kokain jede, jiná odpověď není. Vlastně je, je tu ještě jedna a to: “Jiný kraj jiný mrav“. Pokud ale máte rádi  vysvětlování a stejný rytmus u všech songů a občasnou melodii v refrénu, tuhle elektroniku vám vřele doporučím. Pokud vás to kousne proč ne. Každopádně, abych to shrnul, partička má určitě nějaké music předpoklady, ale určitě téhle muzice nechybí plno zbytečných zvuků vzadu, které dělají ten Cool sound. Osobně mi to připadá, jako mikina ušitá rychlou jehlou. Rychle ven my jsme nejlepší a zkušenost žádná. To přece nejde ! Vlastně jde, ale potom to zní, tak jak to zní a pounds se jen hrnou. Takže stačí vypadat barevně, nakoupit synťáky a jedem. K tomu doporučím manažera co vás bude tlačit všude a samozřejmě britské občanství a musíte mít nějaký ten vzhled, aby na vás holky braly, nejlépe ústa větší než obličej sám. Kapela dostává 5/10 totiž, když vysávám tak se to ztratí.

Dejme jim ještě 2-3 roky k tomu aby předvedli co v nich vlastně je.

Čeština je vskutku těžký jazyk a napsat v něm souvislý a duchaplný text dá zabrat. Řekl bych, že už od začátku se to ale textaři kapely docela dobře daří. Bicí na tomto albu značně zrychlily, kytara šla do středů a z celého alba mám spíš pocit, jako bych poslouchal Chinaski. Na druhou stranu cítím z písniček a textů značně větší pozitivum, než v předchozích albech. Jako rychlou ochutnávku bych doporučil Nevyhasnout a již zmiňovanou Kamkoliv se vydáš.

Každopádně, pokud čekáte staré Post it, bohužel, nemůžeme sloužit. V některých pasážích jsem si myslel, že poslouchám Kryštof a ne kapelu, co o sobě tvrdí, že produkuje český crossover. Ale tak si říkám proč ne. Možná to je jenom od P. I. výstřel do prázdna, nebo taky určitý vývoj. Nebo to tak kluci cítí, nebo dostali nápad oslovit širší masu lidí. Odpověď zná asi jenom sama kapela. Někdo by možná namítl, že to byla s**** už na začátku, ale přece jenom výborné české texty a zajímavost se jim upřít nedala a ani nedá. Kapela za její snahu a pozitivum při začínajícím létě ode mne dostává  6/10. Album doporučuji ZDARMA stáhnout a poslechnout …

Deftones | MySpace Music Videos