Generation Zero nabízí 13-ku skladeb svižných i ukňouraných, hitů i vaty. Už první nahrávky čpěli inspirací v Nekromantix / v dobrým slova smyslu/ a podle mě jsou boys tímhle dílem pomalu na jejich úrovni!

Pro mě osobně jsou jasný hity „Vampires bite“, už kvůli tej gitáře, supr klasická „Witch“, gangovní „Teenagers dressed in chaos“, polorednek výkřik „Prayer for death“, cajdák „Almost home“, ve kterým harmonika kvílí jak hladová svině no a teď mi řekni jestli sem nevyjmenoval půlku desky, no ňi? Ale jak se říká každej pes, jiná ves! Nesmím zapomenout na cover „Rebel yell“ od B.I. , co tuhle snůšku zvratků uzavírá a na videoklip, co koluje po youtubu na singl „Last one“.

Sympatickej digipack se zatraceně vypečenou grafikou sice neobsahuje texty( stejně jsou plný divných témat), ale zase uvnitř najdete plakát kapely, tak si ho můžete píchnout na zeď a házet po klucích šipky, když vám na koncertě nevěnovali song!!! Nebo ho dejte ke dveřím a koukněte na něj až půjdete venčit svýho pejska!

Zkrátka tohle už není žádný štěně, ale solidní bernardýn!! Takže, Good luck a přístě na viděnou v parku!

No a tady jest video „Last one“ :

O Gangnails jste už nutně museli slyšet. Vymetenej snad každej klub v ČSSR a okolí a tři alba mluví sami za sebe! To poslední si žije vlastním životem teprve pár měsíců, tak se na něj kouknem!

Kapela od poslední nahrávky zeštíhlila o jednu kytaru a obměnila bubeníka. A musím uznat, že heslo míň je někdy víc tady platí na 101%. Novej bubeník Martin (ex- The Outsiders,…)GN sedl jak uleželý Portský! A jaká je teda nahrávka samotná?

Nejdelší, s výborným zvukem, poprvé bez coveru, skoro tradičně s růžovým bookletem, na digipacku a především s nejpestřejším žánrovým záběrem! A ať neopomenu to nejmilejší – vyšla i na vinylu!!!!!!!!!!!!

Tohle není deska z nutnosti, ale materiál do sebe zapadá jak hřeby do Ježíše! Tandem „jednoduchost – síla“ tady vládne především, ale v tom nejlepším slova smyslu, navíc podpořený zatraceně slušným zvukem! „Bullets in the underground“mimo klasický GNsní punkabilly zabijárny do sebe nasálo nový vlivy, který desku dělaj zatraceně sexy!

Nechybí horový okamžiky, romantika na břehu Temže, psychobilly feeling potkáš střídanej s garáží a new wave. Placka se rozhodně neoposlouchá a už vůbec jí po pár vteřinách nehodíš do koše jak vinyl Leška Semelky. 14 ti skladbovej matroš snad bejt plnej odrhovaček ani nesmí! GN přesně balancujou na správné struně! Ví kdy přidat, kde ubrat, kam podstrčit hamondy, kam kontrabas, kam baskytaru a touto nahrávkou ukazujou, že maj ještě co nabídnout!

Každopádně nevynechejte bandzone profil kapely, kde si můžete v přehrávači dát nástřel desky a zjistíte kdy třeba vyzenou pavouky z klubu u vás ve městě!!

Rabies, vzteklina z Bystřice nad Pernštejnem, totiž svůj kulatej debut pojala poměrně mocně. Vlastně velkolepě! Vlastně až tak, že si nedovedu představit, s čím na nás vyrukujou, až budou dělat celou desku???

Už první vizuální dojem vám rychle srovná pochybnosti, za kterej že tým kapela kope. Jasnačka! Team America! Konkrétně inspiraci Hellcat records na čele se strýčkem Timem  kucí nezapřou a jejich odkaz je zřejmej už z titulní stránky bookletu! Není to teda jen prachsprostá kopírka. Je za tím poctivost a upřímná láska k muzice!!

Dojem z bookletu ještě znásobí fakt, že i 6. skladbový demo tahle parta vydává na digipacku, což se jen tak nevidí a tenhle je fakt vymazlenej! Je udělanej v podstatě jako leporelo plně vybavený fotkama, textama, děkovačkou!! No vším, čím má být, grafik si tady dal ale pořádně záležet…

Už jsem se hodně rozkecal, tak co takhle ty mrdko něco k muzice taky, h? OK, píči!! Dávám to do playeru a nechám na sebe padat sliz a vyrážku!

Rychle se ale oklepu, vezmu froté ručník na utření plísně a du na to! Zvuková složka je totiž v globálu ještě vypiplanější než booklet, a tomu já dávám 15 z 10.

(Beru si druhý kafe)

Vypiplanější jednoduše proto, že Rabiísci točili těch 6 tracků tak dlouho, jako každá jiná kapela dvě desky, ale výsledek myslím stojí za to jak dobře uvařená vegesvíčková! Poctivě odehraná každá zvuková stopa s trpělivě doladěnýma niancema u mixu vytvořili čistoskvoucí časoplochu minimálně jak roucho Adamovo! Ty vole, já sem debil!!

Nečekejte tu žádný začátečnický přešlapy!! Rabies mažou ve svým oboru jak školenej festivalovej headliner! Příjemná domácí varianta oblíbených Rancid v čase, kdy dostat je k nám do čechystánu není zatím v silách ani těch nejlepších promoterů! A fakt! Basák je v podstatě Matt Freeman s bradkou a čupřinkou, Bubeník Peza, nejmladší punkrockovej bubeník na Vysočině se školou Pepíka Zímy a Marifuu  s kytarou a mikrofonem zvládá svoje party pěkně s vervou dřevorubce a přirozenou angličtinou!

Odvykl jsem rozebírat jednotlivý party nahrávky zvlášť, ale co vypíchnout musím je pro mě nejlepší šlupka „ Don´t fall in love“…prostě refrén, kterej je akordama v „punkovým Téčku“ většinou nezklame, a tady to platí 5ti násob. Pasáž „…my home street“ budete řvát s kapelou takřka zákonitě!!

Demo Just jump! Vyšlo oficiálně v červenci 2011 a Rabies už teď vystrkujou růžky s informacemi, že tvrdě makají na plnohodnotné fošně!! Ta má vyjit začátkem příštího roku a každopádně se máte na co těšit, vořeši!!

Poslouchejte, stahujte, nadávejte, pomlouvejte, chvalte, jak je libo na: http://bandzone.cz/rabies

S očekáváním zkoumám digipack plnej 16 ti kousků a co do grafiky bookletu, musím přiznat poloviční zklamání. Zadní stránka má přirozenou, pěknou úpravu až na drobnej detail. Koupí – li si desku člověk co kapely nezná, nepozná, která kapela album otevírá a která uzavírá. Jinak zde platí heslo o síle v jednoduchosti v tom pozitivním slova smyslu. Přední karta je na tom o poznání hůř. Chápu ten záměr, ale provedení 2/10. Pardon, kluci, sežerte mě.

No, ale proto si desku nepořizujete, …že ne?

Už strkám tu tajemnou věc do mechaniky a očekávám to, na co jsem od těchto kluků zvyklej. Dávám si finskou saunu, thaiskou masáž a španělskou sangriu, ať to víc vstřebám, věřím zkrátka ve vysokou laťku toho, co se mi ozve v reprácích. Boys si to tu rozdělili pěkně fifty-fifty. Každá parta pěkně po 8. a posledním číslem je cover od druhé bandy, to je fér, ne?

A začínáme „A“ side v podání přerovských NSOS, pro který je toto už druhá zkušenost se splitkem. Popravdě jsem byl zaskočenej, když první zvuk, co ke mně vyslal frekvenci nebyla baskytara, nebyla to dokonce ani kytara a už vůbec ne Valyho sametovej hlas. Kluci vsadili na klapky jako oživení současnýho repertoáru. Hned po pár taktech se hladina překvapení srovnává a vy víte, s kým máte tu čest. Ideální parta do nepohody jako vždycky. NSOS mají a vždycky měli dar pohladit duši. Feeling kapely vždycky zabere, když nemáte zrovna náladu jít do kamenolomu, nebo zvedat most jednou rukou.

Příjemnej „pop ass fuck“ jak cep, ne však žádný slovní bludiště, jaký znáte od Kryštofa, nebo Čuňasky. Takhle podle mě funguje inteligence spojená se srdcem a názorem, kdy texty NSOS nezřídka orodují za životní prosředí a „animal right“. Palec nahoru!! NSOS mají za sebou jeden křížek a za tu dobu si našli svůj zvuk, svou cestu, která jim sedí a každou nahrávkou dokazujou, že umí přijít s něčím novým, aniž by nějak výrazněji vybočovali ze zajetých kolejí. A především to nejpodstatnější. Věříte jim to! Oproti poslední desce, splitku s Punkhart, vyladili tenkrát diskutovanej nepoměr v nástojích. Basa hrála prim a to v podstatě i tentokrát. Jen s rozdílem, že je cítit a nevystupuje tak extrémně.Cágo jako basák je pro mě českej Matt Freedman. Ovšem v kapele nikdo nezůstává v pozadí. Nahrávku si navíc kluci v duchu DIY komplet nahrávali a produkovali sami, což sice nezaručí až tak 100% zvuk jako má Bartošová, ale o to víc srdce tam narvali. NSOS je z mýho pohledu dnes už pilíř českýho pop punku (s důrazem na slovo punk) a podle mě nedoceněná kapela a přeju jim tunu věrných fans!

Jak tak koukám, dávno jsem odbočil od stylistiky „recenze“, ale seru na to :-)

Posledním kusem NSOS je cover hitovky „Svět“od „kriminálky“z jejich „dětskýho“období a ten vás převede do „B“ side.

Criminal colection…nemůžu si odpustit vypíchnutí jejich 100% definice, kterou má na svědomí Stanley ( Punkhart) : „Nejlepší český soft-core. Chuligání ze Vsetínského Bronxu, rybníkářští raubíři, horalští pastevci a kulináři vábivých melodií u kterých samičky padají k nohám jak shnilé žňůvky:)“

Nestačí? Tahle parta ukázala, co znamená dospět. Už jejich poslední album dalo tušit, že CC jsou talent, kterej teď překročil pubertu, opustil beďaří trápení a řve do světa silou lva první track Yesterday, zahajovač jejich poloviny cd. Kdo se o kapelu byť trochu zajímá, ví, že jsou školou New found glory a tady se už dostávají do pozice, že by se dalo říct: „New found glory jsou školou Criminal colection“. Totalní přesnost v rytmice, hrdlořezní kytarová masáž, basová podmanivá nálož a především vypečený hlasivky porybnýho Hennyho posunujou tuto kapelu do první ligy! Kluci na rozdíl od NSOS přešli do angličtiny, čímž se ještě víc pasujou k americké škole a při poslechu těchto skladeb vás skoro až sežehne kalifornský slunce! V 8mi zářezích patřících CC nenejdete ale jenom „core“ ale i druhou část „soft“ v podobě „Zemljanky“. To je tahák na kokosky a mandle, až to není možný. Rozlučka patří zase coveru, teď ale od NSOS. Neznáte „Satanistku“?? Popravdě mě sestřelilo, jak i se dají pojmout kytary. Dobrej teror.!!

Splitko CC a NSOS je výpověďí současné moravské punk rockové scény a patřej jim gratulace za oboustranně dobře odvedenou práci a příjemej čas ztrávenej u poslechu!! Uvidíme se na koncertě!!!

Tu kluci natočili na dnešní poměry netradičně, pěkně po staru, analogově. To je pro mě osobně první plus.  Není to sice objektivní psát sem takovou věc, ale celkem mě mrzí, jak se spousta kapel digitalizuje a přirozený zvuky nahrazuje umělejma!

Takže Cirguz se tímto dílem po zvukové stránce přiblížili svejm idolům jako The Clash, 999, …

Co od 13. stopé desky můžete čekat? Jednoznačně syrovej zvuk, přímočarou punkovou jízdu ve středním tempu odpovídající jejich inspiraci a to všechno podtržený českými texty.

Těm bohužel není úplně vždycky rozumět, někdy až na podruhé, což ale obecně v rock´n´rollu nepovazuju za nějakou katastrofu. Podle mě tady jde hlavně o to, že když si to pustíš do sluchátek, jsi schopnej hlavou udělat díru do zdi a to při tutej desce jsem!

O co na „New schol is no school“ jde? Chlast, život, chlast, rock´n´roll, U.S. BOMBS, skateboard, garáž, chlast a rock´n´roll.

Takže pokud Cirguz ještě neznáte, na bandzone profilu si můžete tohle špinavý monstrum prohlídnout z blízka.

Jedna recenze už se u nás na webu na tuto nahrávku objevila, ale co nevidět nám na mailu přišla druhá a to od Radka z kapely Nežfaleš, za což jsme rádi. Takže, jen do toho!

Brněnští Tattooed Bastards, zformovaní kolem kontroverzního „tetovaného bastarda“ Honzy „Johnyho“ Němečka, letos povstali z popela a to dokonce s novou nahrávkou. První po čtyřech letech od alba „Oldschool teenagers.“ Jedná se sice pouze o třípísňové ep, ale jak se tak říká, lepší něco než nic, že? Když „špinavá hra“ tak tedy „špinavá hra,“ což zvuk nahrávky v tom nejlepším smyslu slova potvrzuje. Songy jsou správně „dirty,“ méně melodiky a o to víc garáže. Za největší pecku ze tří nabídnutých osobně považuju závěrečnou „Good bye,“ která je plná klasických rock ‘n’ rollových vyhrávek a evokuje mi třeba bandy jako Turbo Ac’s nebo i Church of Confidence. Tutovkou je rovněž úvodní „Girlfriend vs. friends,“ což je říznější vypalovačka, která nejvíc připomíná dřívější tvorbu Bastards. Už samotný název songu mě pobavil. To se nám to hodnotí třípísňové epéčko, to jde ráz na ráz. Zbývá nám se zmínit ještě o titulní „Dirty games,“ pomalejším valivějším kousku, který mě osobně tolik nechytnul, ale evidentně není „na první dobrou,“ takže mu dám ještě nějakej ten poslech. Na celé nahrávce bych vypíchnul i Skobův zpěv, který se mi zkrátka líbí a do muziky perfektně zapadá, nevyčnívá a je zkrátka jedním z nástrojů. Suma sumárum kvalitní počin, jen škoda, že toho není víc, člověk by si přece jen udělal lepší obrázek, kam oživení Bastardi směřují. Vlastně to ještě není vše. Celé ep doplňuje ještě akustický česky zpívaný ulítlý bonus „Mazala bába,“ který svou textovou náplní trochu evokuje mistra Záviše a lze ho opravdu chápat jen jako legraci. Sympatické je, že celé ep, včetně zmíněného bonusu, najdete volně ke stažení na http://bandzone.cz/tattooedbastards .

Radek

TRACKLIST:

1. Girlfriend vs. friends

2. Dirty games

3. Good bye + Mazala bába

Americký jih, Interstate 66, poušť a v ní místní klub plný pořádných chlapů, poslouchající proklatě ostrou kapelu – to je místo na které vás tahle zaprášená deska dostane. Pánové si totiž dobře pohráli s výsledným mixem nahrávky, docela výrazně zvedli výšky bicích a dostali na desku hodně specifickou atmosféru, která ke kytarově kvílejícímu rock’n’rollu Bastardů skvěle sedí. Výsledkem tak je EPčko, které sice zní hodně svěže, zároveň však je správně špinavé.

Dirty games jsou totiž snad nej – rock’n’rollovější deskou prozatímní tvorby bastardů, ale starý dobrý punk-rock je pořád základem. Mixnuté dohromady je to tak akorát, takže i když se v základě jedná o jednoduchou punk-rockovou poslechovku, na své si tady přijdou i znalejší posluchači žánru.

Sečteno – podtrženo, takhle cháska se kterou to ještě minulý rok nevypadalo úplně nejlépe naskočila zpět do scény ve velkém stylu. Jasně že deska není úplně bezchybná a o bonusu budu radši tvrdit, že na desce žádný není (věřím ale že si ho při nahrávání užili parádně…), přesto jsou dojmy hodně pozitivní.

P.S. Těším se na LP!

P.S.S. Deska se dá celá poslechnout ale také objednat na Bandzone profilu

Bandzone

Myspace

Už první pohled na nosič rozhodně zaujme! Nepřehlédnutelnej front cover, kterej pod sebou skrývá opravdu tlustej 8mi panelovej digipack plnej děrovaček, textů jak v češtině, tak v angličtině a všemu, co k tomu patří, Vás přesvědčí, že už minimálně tato stránka věci je zmáknutá na 100%. Nezbývá, než horlivě očekávat to hlavní, proč si desku pořizujete.

11 tracků plných agresivního (opravdu agresivního), nasranost chrlícího hardcore punku, na kterej jsou fans Mad pigs zvyklí. Není třeba polevovat v nasazeným tempu!

Hned úvodní námrd „Tohle je Brno, ne L.A.“ Vás uvede do MP reality, která skončí až s posledním tónem alba! Zběsilý tempo, nesoucí se více méně ve vyšších číslech na metronomu občas prostřídá houpavej rytmus jako ve dvojce „Nejsme jako vy“. Do vesmíru alba tě uvedou silný melodický party kytary, který provází, pro mě až překvapivě příjemně často, celou desku!

Na hudebnících je slyšet, že už mají něco za sebou a vytváří dohromady stabilní fungující těleso. Většina textů, ze kterých chrlí nenávist, realitu, nasranost na dění kolem sebe je, až na výjimky, v rodné češtině. Ze začátku jsem měl celkem problém s jejich srozumitelností a musel slova dohledávat v bookletu, protože zpěvákovi Martinovi fakt není moc rozumět, ale na druhou stranu tohle mínus nahrazuje fakt, že je to nazpívaný s o to větší energií a o tu jde na této desce především!

Celkovej sound alba je určitě to nejlepší, co si Mad pigs připisujou na bedra své diskografie. Je to 100% reprezentativní počin, který Brno potřebovalo! Zbývá dodat, že album vychází na vlastním labelu VOLTAGE RECORDS jak ve formátu digipack, tak i v limitované edici na vinylu, takže sběratelé, pohyb!

Za sebou nechali dvě alba. „The way it is today“ z roku 2003 a hity promaštěnou „Hall of shame“ ze stejnýho roku. Pak si to vydali štrádovat po světě. Projeli snad kompletní Evropu, nakoukli i do Japonska…

…uteklo pár let a v roce 2007 se ozývají s 6. trackovým promo cd, sjedou další tour a koncem roku 2009 se objevují první informace o další řadové desce.

Ta přichází v posledních pár týdnech a nese název „Crash course in brutality“. V okamžiku ji sháním do sbírky a horlivě pouštím v přehrávači.

Už první nakopávák mě uvede do těch správnejch vod „tikajících bomb“.

„Riot in the stress“ odpaluje dynamit v tom správným tempu, který, pokud jste kapelu jen trochu registrovali, dobře znáte.

Je faktem i to, že „Ticking bombs“ patří do sorty kapel, která si drží svoji laťku a letitá pauza mezi jednotlivýma deskama jakoby vůbec nebyla.

„Crash course in brutality“ je totální následovník všech předchozích počinů.

Kytary ostrý jak břitva, podpůrný rychlý sóla, svižný riffy. Kdykoliv to jen jde, sing-a-long, dynamický tempo, který Vás v klubu zavaří během pár vteřin. Zpěv zapadá do koloritu kapely a texty ze života pak dokreslí finální street punkovou atmosféru, ze které, pokud nejste hluší, cítíte to200% nasazení kapely. Opravdu, pokud „tébéčka“sledujete, nepřekvapí Vás žádnou neočekávanou změnou ale naopak tím, že pořád hrají stejně, ale při tom nejsou samovykrádací.

Taková „I´m down“ Vám předvede totálně geniální spojení, jak až učebnicově blízko k sobě má punk rock a rock´n´roll.

Pokud je neznáte, očekávejte surově melodickej punk rock v duchu například „Peterpan speed rock!“

Co mě po těch letech očekávání novinky trochu zamrzelo je skutečnost, že z 11-ky songů se už tři objevily na zmíněným promo cd z roku 2007 a že ty tři roky prostoje mohli zaplnit komplet novým materiálem. Ale to je jenom taková spíš kosmetická vada na kráse.

Pro doplnění dodám, že album vyšlo jak na cd, tak i na vinylu, ovšem jenom v 500 kusy omezené limitované edici, takže pokud ho ještě nemáte, honem do toho!

Bomby kopou zadky pořád stejně dobře, příští rok slaví 10 let existence, tak ať to šlape!!

Pro neználky tu máme odkaz na myspace kapely.

Užijte si desku, zbytek prázdnin a choďte na koncerty!!