LOSTPROPHETS – Betrayed
Po upozornění na IMH jsem se tedy rozhodl udělat recenzi na LP – BETRAYED. Jouuuuuuuu, pomyslel jsem si. Na Losty jsme se těšil jak malý Jarda, v duchu jsem zavzpomínal na Shinobi vs. Dragon ninja a taky na to, že tihle hoši vždycky hráli pro mě dobře poslouchatelnou muziku. Natěšený na nové riffy, skákačky a agresi jsem zapnul přehrávač, zapálil jedno a usedl do sedačky.
TOXIC PEOPLE – Mraky jdou
„Ty vole, to zní docela dobře. Co to je?“ zeptal se mě spolubydlíci, když jsem zrovna sjížděl „nové“ CD Toxic People. Měl pravdu – Mraky jdou zní fakt docela dobře. Pro ty co Toxicy neznají – pohybují se na známé tenké lince mezi crossoverem, hardcorem či nu-metalem. Selsky řečeno – kytary, výrazná basová linka, řev, rap. Tak jak to máme rádi… Pokračování ->
BOUNCING SOULS – Ghost on the broadwalk
Tak na toto album jsem se opravdu těšil. Jednak proto, že mě obecně zajímá další vývoj kapel, který se dají považovat za veterány (stejně tak jsem byl horlivej na nový Rancid, nebo NOFX), jestli jim po těch letech nedochází dech a nápady a taky proto, že mi něco uvnitř říkalo, že to bude deska jak řemen. Navíc od poslední řadovky uplynuly dlouhý 4 roky, což je myslím dostatečnej čas k poskládání hromady našlapaných riffů, motivů a silných melodií.
CRASH POINT – Millions of figurines
Tak udělej Crashpointy, zaznělo z Pecových úst, den před odjezdem do Londýna. Není to tak špatný nápad, pomyslel jsem si. Kluky sice znám trochu blíž, protože pocházím taky ze Studénky a je to moje první česká kapela na recenzi, ale tohle nesmí změnit můj pohled na kapelu a prožitek z hudby. Dobrá tedy. Odpotácel jsem se z hospůdky balit domů věci. Pokračování ->
BYLO NÁS PĚT – Dva tisíce devět
Není to tak dávno, co olomoucká banda Bylo nás 5, hrající nu-metalový crossover, vydala své debutové album Dva tisíce devět. Album hodně rozporuplné a značně nevyvážené. Jak jinak nazvat po hudební stránce velmi dobrý počin, s příjemně melodickým řevem, ale naprosto ulítnutým obsahem… Pokračování ->
VAINS OF JENNA – The Art of Telling Lies
SLAPDASH – Slapdash
Zapřášený strýty pokrytý pískem, šerifové, koně zaparkovaný u saloonů, Elvis, Johny Cash, Ramones a tak trochu Michal Tučný. Co to melu?? Vařím recept na Slapdash. Přesně tohle z desky vyzařuje a line se z ní jak pára z „papiňáku“. Ano, ano, dočkali jste se! Pražáci se konečně rozhoupali a natočili svým fans prvotinu pojmenovanou jednoduše „Slapdash“.
THE IDIOTS – Na plnej plyn
Tato recenze by se dala sfouknout klidně za dvě, tři věty, ale myslím, že by to byla trochu škoda. Přijde mi, že vlna pop punk kapel se nějakým způsobem přehnala po Čechách jako Tsunami a jednotlivý bandy se pomalu buď rozpadli, nebo se začali věnovat příbuzným žánrům.
Zaplaťbůh to není případ šumperské mladé party The Idiots, která má za sebou dva rok existence a před pár týdny pustila do oběhu svou první nahrávku „Na plnej plyn“.
LOOK OUT – Hello everybody
Liberecká kapela Look out je poměrně nepříliš častovaným jevem v naší malé zemi a nejspíš proto se rozhodli trochu víc dostat do podvědomí, prostřednictvím prvního řadového alba „ Hello everybody“. Já sám jsem kluky postřehl už dřív na jejich bandzone profilu a stáhnul si asi dvě jejich starší písničky, tak mám trošku představu o jejich, poměrně slušném, hudebním vývoji.
Pokračování ->
PIPES AND PINTS – Until we die
Dropkick murphys po česku? Jasně, ty dudy k tomuhle klišé dost možná přímo vybízej, ale není to zas až tak pravda. Jednak totiž, co se feelingu téhle party týče, má k „čecháčství“ dost velkou rezervu hlavně dík zpěvákovi a takhle kapela má v sobě navíc takovou sílu a osobitost, že aspoň podle mého názoru, všechny polemiky dokáže smést ze stolu jen zapnutím tlačítka „play“.
DUSTY KATE – Čo? Na!
DEGRADACE – Atomic boogie
Kiss – Sonic Boom
Namaloval jsem si jednoho krásného rána obličej, pustil cd a začal vzpomínat. Jaké to mohlo být v New Yorku v létě roku 73, kdy na pódium poprvé vyskočila banda pomalovaných mániček v bizardních kožených kostýmech – kapela KISS.
Problem – Prečo žiť a prečé zomrieť
Hudební těleso ze slovenského Martina se na scéně pohybuje už úctyhodných 15 let, což přiznejme si, není málo a neznám v našich luzích a hájích moc kapel, který by to tak dlouho vydrželi táhnout, čest výjimkám.


