Od 20 hodin vás načnou pražští rockabillies Twisted rod, kteří bezpečně uzmou srdce dam a odvezou si ho zpátky do Prahy. Jestli na koncert hodláte jít s drahou polovičkou, nechejte ji raději doma.

Sekundovat jim budou pohrobci napravdu boží odejivších Phantoms on fire – Unholy preachers se svým ďábelským punk´n´rollem plným pikantních textů o lásce, násilí, sexuálních deviacích, ufonech a jiných rutinách života.

Dalším „pánem na holení“, brněnští Tattooed bastards, na této své zhruba 5. zastávce ve Strakonicích pokřtí zbrusu novou nahrávku „Dirty games…“. Čekejte tradiční punk´n´roll v jejich podání s texty o ženách, bejvalejch kamarádech, kérkách a hazardu..

No a kdo jinej by mohl uzavřít večer, než Queens of everything. Drive jejich trubek, kontrabasu, chraplavýho vokálu a špinavé kytary vás provede jejich stále aktuální deskou „Game for life“ a udělá tak tečku za touhle show!

Takže ještě jednou. 10.9., Strakonice – Křemelka, Unholy preachers, Queens of everything, Tattooed bastards, Twisted rod, vstup: 90,-

Jak napovídá sám název tour, nejedná se o comeback, pouze o tři koncerty, které kapela zahraje hlavně za účelem získání materiálu na připravované DVD.

Koncerty jsou také hlavně šancí pro fanoušky, kteří objevili Punkhart už jako rozpadlou kapelu, aby měli také šanci si užít jejich koncert. DVDčko pak bude shrnutím celého smyslu kapely. Bude obsahovat například záznamy z koncertů, rozhovory s fanoušky i se členy kapely a plno dalších zajímavých věcí.

A že jste fanoušek a nevlastníte žádné Punkhart tričko? Žádný problém, pro tyhle tři koncerty je totiž opět připravený speciální merch. Seženete zde všechno od plakátů i triček až po čepice nebo mikiny.

Spousta lidí má na tyhle „posmrtné“ akce dost pesimistický názor. Pokud ale patříte mezi Ty, co si místo řešení na internetu raději půjdou jen tak užít koncert, tak jsou tyhle akce přesně pro Vás.

A kdyby se někdo chtěl vymluvit, že nemá na koncert peníze, je tu šance i pro něj.

SOUTĚŽ o volné vstupy na koncerty:

Napište co nejoriginálnější otázku, na kterou byste se chtěli jednoho nebo všech členů Punkhart zeptat. Pošlete ji na email stanleystar@seznam.cz spolu se svým jménem a datem a místem koncetu, na který máte zájem vstup vyhrát.

Ty nejoriginálnější otázky vyhrávají a objeví se na připravovaném DVD!

Teď už snad jen shrnutí:

10. září Valašské Meziříčí, klub Lira + NSOS a Criminal Colection

11. září Ostrava, klub Chlív + Johny Said the Number a Criminal Colection

12. září Praha, klub Vagón + Criminal Colection

Všechny koncerty budou začínat kolem 20:00 a vstup bude 100 Kč.

kde se tak uděje v klubu Křemelka po boku kapel Unholy preachers, The rocket dogz a Queens of everything a to 10.9.2010. „Ep se nahrávalo ve vlhkým plesnivým sklepení kousek od Brna na základní vybavení, který z daleka nedosahuje obvyklý studiový kvality, ale přesto jsme s výsledkem spokojení“ dodává kapela. „Pomalu začínáme pracovat i na scénáři pro náš druhej videoklip na singl Good bye“  uzavírá kapela, která svou činnost obnovila začátkem letošního roku po dvouleté odmlce. Recenzi na nahrávku přineseme v nejbližších dnech.

PÁTEK

Omlouvám se fanouškům kapel BLEED FROM WITHIN a GAZA, jejichž koncerty byly údajně velice dobré, ovšem když se jde spát v 5 ráno, nedá se stát už v 10 u stagí. Nenechal jsem si ovšem ujít jedno z velkých lákadel pátečního programu, skryto pod docela nevábným názvem PROGHMA-C, když k tomu přpočteme fakt, že tito Poláci hrají prog metal. Tuto kosmetickou vadu však smete jejich studiová a živá prezentace, která je řadí mezi nejžhavější nová jména na prog scéně. Jejich hudbu lze popsat jako křížence mezi Textures a Tool. Delší, velice promyšlené songy, využívající ambientních ploch i nářezových pasáží, inspirace od jazzu po nu-metal. Naživo jim vyšel i parádní zvuk, což celou jejich tvorbu jen umocnilo. Při poslechové a někdy i taneční extázi jsem si nevšiml nějakých výraznějších chyb či odchylek od studiových nahrávek  Cover songu Army of me od islandské umělkyně Björk byl opravdovou pastvou pro uši. Nechci být BravoGirl, ale jediná věc, která je bohužel dělí od statusu větší kapely je už dříve zmíněný debilní název a také to, jak to na pódiu vypadá. Posloucháte božskou hudbu a na pódiu vidíte celkem normální Poláky, obzvláště pak zpěvák Jacek, který vlastní ve svém hrdle poklad, ale jak podotkla Pajule: „Vypadá jak prase, to není možné jak zpívá!“ Tento kontrast se bohužel projevuje i na jejich hracím čase a těžko se ho nějak zbaví a proto se obávám, že se nějak výrazněji neprosadí. Pokud však budou nadále tvořit tak úžasnou hudbu, nemám jediných výhrad. Vřele vám tuhle kapelu doporučuji!

Metaloví puritáni se už pomaličku začali mračit, naštěstí však byli ruští pagani ALKONOST v programu nahrazeni kalifornskou smečkou BONDED BY BLOOD, kterou kolega Lefty dokonale vystihl větou: „V jejich hudbě není jediná nota, která by nebyla thrash!“ Nařezané kytary, Slayerovská sóla, nezastavitelný bubeník a nasrané mládí těchto amerických hispánců zvedalo mohutné ohlasy a vracelo do vzpomínek 80. léta a tehdejší giganty thrashe, jako KREATOR, TESTAMENT nebo EXODUS. Kluci udělali maturitu z thrash metalu na výbornou.

Do pomalejších vod nás zpátky dostali finští postmetalisté CALLISTO, kteří měli v sestavě dva švédy. Na pódiu se tak objevil celkem barevný skandinávský ansámbl, který moc opticky k sobě neseděl, když se však spustily tóny jejich hudby, veškeré pochybnosti šly stranou. Nádherné hluboké kompozice, vysílající vás na oběžnou dráhu. Vokální výkony nejvyšší kategorie, často těžká aranžmá pro více vokálů a hlavní zpěvák Jani to táhl jako profík. Tento zážitek prakticky ukazoval, kam až lze zanést metal, aniž by to znělo mimo mísu pro standarty BA. Těžko se volí slova pro takový duševní zážitek, navíc jsem neměl jejich hudbu pořádně naposlouchanou, byl jsem proto překvapen a šokován a doufám, že se někomu povede je dotáhnout do klubu, kde věřím, že udělají show, na kterou přítomní do konce života nezapomenou.

Díky finské multimetalové nudě jménem CATAMENIA jsem si mohl po dopoledním programu dopřát menší občerstvovací pauzu. Line-up BA je rok co rok našlapaný, proto se nemůžeme divit, že vynálezci slam-deathu, američané DEVOURMENT, hráli odpoledne. Co je to slam-death? Slovíčko „slam“ by se dalo velně přeložit jako „mrdnout s něčím“. A přímo takhle jejich hudba zní. Těžkotonážní, moshpitová dunírna, která v nečekaných momentech přechází do ultrahyperblastbeatů bez pravidel. Vokály by se daly připodobnit ke zvuku, který dělá vaše vana, když vypouštíte poslední zbytky vody. Neuvěřitelná kalba! Agresivitu ještě víc vystupňovával basák, který skoro celý koncert odehrál v masce zákeřného koně, která mu seděla, jakoby se tak narodil.

Na vedlejším pódiu se začala objevovat aparatura značky Orange, která slibovala syrový jižanský zvuk velice originálního tělesa z USA, zvaného neméně jediněčně KYLESA.  Tito pánové a dáma se začínají do podvědomí posluchačů zapisovat tím, že s nima hrají dva bicmeni, kteří hrají nejenom synchronizovaně, což dodává celému zvuku neuvěřitelné koule, někdy se však jejich cesty rozešly a vytvořili solidní drumovou psychedelii. Dalším poznávacím znamením je kytaristka a vokalistka Laura Pleasants, která nepůsobí nikterak testosteronově, přesto však z ní chrlilo obrovské množství energie…energie, to je asi první slovo, které vás při poslechu této kapely napadne. Vyzkoušejte sami, tato kapela má potenciál nadchnout široké posluchačstvo, je těžké ji žánrově přiblížit, natožpak označit. Slyšíte inspiraci ze sludge, post hardcore a jižanského rocku. Naživo to byl zážitek, který si nikdo jen tak nesplete s jiným.

Neplánovaný velebrk mě vyhnal se slunit na tribunu, kde jsem si v pařebním posedu odseděl MONSTROSITY. Jsem fanouškem spíše evropského pojetí death metalu, a proto mě tato celkem dlouho hrající americká smečka nijak výrazněji nenadchla. Za zmínku stály snad jen přírodní, nijak nenaefektováne extrémně brutální growly od jejich vokalisty. Jinak death metal klasického střihu s občasnými náznaky techničtějších poloh.

Naštěstí jejich set netrval moc dlouho a počkal jsem si na konečně kvalitní finskou melodickou kapelu, svým způsobem povedenější verzi Children Of Bodom, milovníky bažin KALMAH. Čím se tato kapela liší od výše zmiňované kapely, Catamenie a třeba Norther? Těžko říct, snad je to jejich nasazení, sázka v prvním případě na brutalitu a metalovitost a až pak na melodii, kterou umí využít překvapivě a nenuceně? Dejme tomu, že to bude tím, každopádně koncert byl velice zábavný a překvapil vícero neutrálních posluchačů, kteří vůbec nevěděli, o čem tato kapela je. Ve zkratce o docela brutální verzi severského melodeathu s úlety do blacku, která naživo zněla o to víc syrověji, jelikož jim v mixu celkem ubrali klávesy, bez kterých by se možná i obešli.

Na tribuně občas vypadával zvuk z pravých reproduktorů, tohoto podvečera však všechno fungovalo bez závad, a tak jsem si i dalšího účinkujícího vychutnal vsedě. Asi největší překvapení pátečního programu, japonští SIGH, byli naprosto strhující!!! Během poslechových příprav na BA jsem se celkem bavil jejich hudbou kombinující dřevní thrash/black konce 80. let s teatrálními samply. Tato kombinace je naposto crazy a myšlenkou nepředstavitelná, netušil jsem však, že naživo jsou vyzbrojení o manga andílka, postříkaného krví. Abych nemystifikoval, jednalo se o pravou Japonku, oděnou do manga kostýmu, hýbající se s koleny u sebe jako nějaká manga postavička a chrlící ze svého hrdla střídavě operní vokál a deathový growling, když zrovna nehrála na saxofon. Mika Kawashima je i údajně držitelkou doktorátu z fyziky na University of Tokyo, k tomu velice sexy, nespoutaná a…kdo se nebavil u tohoto, tak asi u ničeho. Za zmínku stojí i profi bubeník hrající z not a pocta věhlasným britským VENOM v podobě coveru jejich hymny Black Metal.

Místo legendárních HC/punk bojovníků CRO-MAGS vystoupili němečtí CRUSHING CASPARS, zhruba ve stejném hudebním ranku, kteří mě nechali naprosto lhostejným a šlo se pít. Do areálu jsem se vrátil na MNEMIC. Tento nejžhavější dánský export, hrající moderní industriální metal, lehce připomínající Fear Factory (ale kvalitou ani zdaleka nedosahující) je tělesem, které ve mě vždy vyvolá smíšené pocity. Než se stali relativně velkou kapelou, vydali dvě vysoce poslouchatelná alba, pak se, nevím proč, zbavili svého největšího klenotu v podobě zpěváka a vyměnili jej za Guillaume Bideaua z francouzkých Scarve, jejichž jsem velkým fanouškem a nesl jsem to velice nelibě. Od té doby stojí desky Mnemic i Scarve docela za houby. O nejnovějším počinu Mnemic můžu upřímně říct, že jsem ho nebyl schopen ani doposlouchat, natož si ho zapnout podruhé. A forma z desky se přenesla i na pódium. Všechny nové songy zněly stejně, samé dvojkopáky, trojkopáky, nahul jak sviňa, snad nejhlasitější koncert celého BA (proto ty neustálé circle pity asi), žádná struktura, nemělo to hlavu a patu. Starých poctivých songů zahráli pramálo, přičemž poslouchatelný byl jen megahit Riot. Door 2.12 a Deathbox se poslouchat fakt nedaly a Meaningless jste si mohli pustit tak na spaní do MP3ky. Nejenom zvuk byl na vině, celá kapela mi přišla značně nekompaktní a jediný zapálený mi přišel právě Bideau, který do kapely přišel podobně jako fotbalista do jiného klubu, nicméně ani on se nevyhnul pěveckým kiksům, zapomenutým řevům a hlavně extrémně trapnému momentu, kdy zakopl o šňůru od majku. Oproti celkem nadupanému setu dva roky zpátky musím napsat jediné slovo…fail!

První vážnější únava mě vyhnala si lehnout a vynechal jsem tak českou deathovou legendu HYPNOS, kterou jsem si vychutnal z kempu a na dálku si zařval jejich hitovky jako In Blood We Trust. Jedinou nu-metalovou kapelu festivalu ILL NINO jsem ale bohužel kompletně prospal a ani nevím, komu mohu vděčit, že mě vytáhl zpátky do areálu zrovna, když hráli NECROPHAGIST. Tuto kapelu jsem chtěl vidět naživo hodně dlouho…chtěl jsem ji rovněž i slyšet, což mi bylo docela znemožněno asi jediným větším pochybením zvukařů na celém festivalu. Tito pánové hrají nejkrkolomnější možnou formu brutal deathu, stejně brutální jako křehkou a citlivou na jednotlivé nuance v kytarových harmoniích a tempových zvratech. Bohužel, o těch si mohl nechat fanoušek jen zdát a kapela, vedena odposlechy, podle mě o ničem nevěděla.  S bolestí jsem si zakalil na jejich megahit Foul Body Autopsy a opustil prostor před stagem. Fakt obrovská škoda, protože jejich výkon byl naprosto strhující!

I já se dopustím jednoho hříchu. Totálně mě nenadchli hrdinové post HC, američané CONVERGE. Koncert byl profesionální, se silným zvukem, mě však tato hudba přijde příliš chaotická a silová a ačkoliv jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem v tom zalíbení a budu rád, když někdo v komentáři tento report doplníte o vaše zážitky z této kapely.

Naštěstí měli místo Sepultury, která zahrála oproti programu ve čtvrtek, nastoupit UK grindcore superstars LOCK UP. Ti mou nudu a lehkou unavenost rychle smetli svým živelným deathgrindem, který se na nás valil jako smršť. Měl jsem pocit, že se děje něco velkého, a aby ne, když pódium sdílely persóny jako vokalista legendárních AT THE GATES Tomas Lindberg, basák ještě slovutnějších NAPALM DEATH Shane Embury a bicmen přesnější než automat, dvousetkilová nájemná drumwhore, vystřídavší snad desítku kapel světového formátu, Nick Barker. Místo zesnulého Jesse Pintada (R.I.P.!!!) se kytary chopil chlápek z Chile se zajímavým příjmením Reisenegger. Tohle byl extrémní metal nejvyšší ligy, všechno zahráno s naprostým nasazením a profesionalitou!!!

Poté přišla řada na největší dojeb celého festivalu. Koncert veličiny jménem DEVIN TOWNSEND. Sedící na tribuně, očekávající jeden z největších zážitků v životě, popíjející Mojitko a klábosící s věrnou soumetalkyní Denisou, přišel Hevy Devy na pódium a začal povídat…a povídal a povídal až do té doby, než se úderem prvního tónu songu Addicted spustil déšť tak intenzivní, že jsem v životě nic takového nezažil. Představte si, že jste v kraťasech a triku, slunce zajde a najednou na vás někdo začne lít 20 minut v kuse kýble s vodou a snad i kroupama. Ano, 20 minut mi trvalo, než jsem v panikařícím davu našel nějaké místo k úkrytu. Namačkán pod plachtu a naprosto zhnusen ze ztráty Mojita i Devina jsem se šel vysušit do stanu, kde jsem pronadával i koncert megalegend CANNIBAL CORPSE (svou absenci napravím aspoň videi)  a notně posílen vodkou jsem se vypravil spravit chuť na dalšího maestra metalu, uznávaného nadžánrově jako jednoho z největších umělců metalové historie, bývalé vůdčí síly nepřekonatelných EMPEROR, norského kouzelníka Ihsahna.

DEVIN TOWNSEND, jeho komicko-epický začátek a apokalyptický déšť, který to všechno posral!!!

CANNIBAL CORPSE, býčí hrdlo a geniální headbanging jejich frontmana Corpsegrindera!!!

Byl jsem trošku naivní, když jsem čekal, že naživo zazní megahity z repertoáru EMPEROR či PECCATUM, zato se však vyrovnaně věnoval své nejnovější tvorbě z desek Adversary, Angl a hlavně posledního počinu After. IHSAHN se pro živou prezentaci svých studiových desek obklopil kapelou LEPROUS (to znamená, že hrály 3 kytary, což je na živo hop nebo trop, ale zde se povedlo na 100%), která hraje jakýsi avantgardní rock, čili docela daleko od původních symfoblackových kořenů jejich principála. Ten je za svůj odklon od produkce v 90. letech často terčem útoků od tupých a zkostnatělých metalistů, kteří si často rádi myslí, že když se ve svém vývoji zastaví v 20ti letech oni, tak tak budou činit i jejich idoly, které je pomohly dotvořit v karikatury sebe sama, kterými bezpochyby jsou. Pro osvícené metalisty Ihsahn přichystal lektvar všelijakých metalových poloh nalitý do nádherného, precizně zpracovaného flakonu hýřícího barvami a pozlátkem. Slova nejsou dostatečně informující o tom, co se v ten moment ná pódiu dělo. Děkuji tomuto velikánovi za další kvalitní hudební prožitek snesoucí ta nejvyšší kritéria.  Pokud někdo hledá v metalu originalitu a kreativitu, dostane jí od Ihsahna znamenitě.

Jako by toho nebylo tento den už málo, chystali se na druhém pódiu veteráni extrémní muziky, kteří do metalu pomohli vnést punkový antipolitický a antispolečenský postoj, britští NAPALM DEATH. Vedení brutálně energickým frontmanem, notoricky známým Berneym, do nás sypali jeden kratší grindový vypalovák za druhým. Věnovali se i své deathovější tvorbě a poskytli mi tak dokonalý prostor k soukromé pařbě na tribuně, při které nezůstalo jediné stéblo trávy poblíž nevytrhnuté a nevhozené do kotle pode mnou. Ještě, že byla tma a neviděl jsem tu spoušť co jsem způsobil, nicméně při akrobatických hrátkách s popelnicí jsem již byl požádán nebývale přátelskou BA Crew o chování méně ohrožující ostatníky návštěvníky festivalu. Proč to píšu? Protože tohle je to, co s vámi hudba Napalmů dělá! Zvíře, nespoutané žhavé těleso plné síly, nenávisti a zloby.

Lepší zakončení sobotního večera jsem si přát nemohl a po šoku z nesnesitelného zvuku norských dřevních blackařů AURA NOIR, na které jsem byl docela zvědav, jsem uprchl ke stanům, abych zjistil, že mám komplet vytopený stan, což mi nezkazilo radost z právě prožitého dne a kalilo se vesele dál až do úsvitu.

STŘEDA

Bohužel bohatá na informace nebude, protože jsme díky poplašené GPSce dojeli do areálu až někdy kolem 10. hodiny večerní a stihl jsem tak maximálně české deathaře GODLESS TRUTH, kteří rostou rok od roku ve velice zajímavou partu. Obešli se i bez baskytaristy a v jejich setu si našel každý fanoušek deathu to svoje. Klasičtější i modernější pojetí žánru zahráno s nasazením, bez výraznějších chyb a jako uvítací přípitek bych si snad nemohl přát nic vhodnějšího.

ČTVRTEK

Odstát si všechny kapely na festivalu, jako je Brutal Assault, je nemožné. Omlouvám se proto všem fanouškům, jejichž oblíbené kapely jsem vynechal, zároveň nabízím alternativu v podobě diskuze pod článkem, kde můžete vkládat své zážitky z kapel, které jsem z rozličných důvodů nemohl shlédnout. V souladu s uvolněnějším copyright právem a k propagaci nejenom kapel, ale i festivalu samotného, uvádím k velkému množství kapel aktuální záznam z BA, volně dostupný z youtube, čtenáři tak mohou mít ke čtení reportu snadno přístupný hudební doprovod. V případě většího zájmu o kapelu klikněte na její zvýrazněné jméno a budete přesměrování na jejich myspace, který se vám otevře v novém okně/panelu.

Budíček mi obstarala ostravská death/grind/HC sebranka DISFIGURED CORPSE, které jsem si poslechl z areálu. Než jsem odstranil bolehlav a smrad z mého těla, uběhl nějaký ten čas, a tak první kapelou, kterou jsem si na letošním BA vychutnal čelem ke stagi byli AFGRUND ze Švédska. Předem jsem věděl, že se bude jednat o vysokooktanovou grind brusku na styl později hrajících slavnějších bratří ROTTEN SOUND. Jejich vystoupení však smetlo mé předsudky, protože přesně takový nával energie a nekompromisní pravdy jsem „po ránu“ potřeboval. Grindová sprcha nejvyšší kvality, na ranní poměry vynikající zvuk a pro mě soukromé dobré znamení, že letošní BA bude maso.

Na české klávesové metalisty MINORITY SOUND jsem byl asi až moc rozzuřený z právě dohravší drtičky a tak mě jejich celkem fádní moderní metal s údernými rytmy vyhnal za pivem. Tam jsem proseděl i indické progmetloše DEMONIC RESURRECTION.

Svěží vítr do playlistu přinesla originální brněnská partička INSANIA, která ulehčila těžkotonážnímu programu svým písničkovým crossoverem, plným rozličných nálad zastřešených jistou suprapozitivitou. Co na to říkali zahraniční
metaloví těžkooděnci radši uvádět nebudu.

Pak přišla menší dramatická dramaturgická momentka, když se všichni přesunuli k pódiu doleva, ale o několik minut později se začaly rozeznívat signifikantní zvuky kytar ROTTEN SOUND z pódia vpravo. Následoval téměř náboženský hromadný exodus zpět a mohlo začít finské peklo! Finská scéna je proslavena spíše svými melodickými kapelami, avšak v tomto tělese má svého zástupce i v nejužší špičce světového grindcore. Nelidský drummer Sami Latva tuto smečku hnal kupředu extrémně rychlýma sypačkama, kytary svým charakteristým soundem tvořily stěny destrukce a vokalista Keijo Ninimaa, jako vždy vysmátý, ukazoval, že i bestie může být velice sympatická. Nejmilejší byl českému publiku, když složil naší zemi nejvyšší poklonu, a nazval nás: „the greatest grindcore nation in the world“! Obzvláště pak děkoval Čurbymu a jeho festivalu Obscene Extreme, který je v podstatě Mekkou grindcoru. Ke koncertu samotnému lze říct snad jen to, že se jednalo o strhující, technicky precizní jízdu. Hrálo se hlavně z posledních dvou našlapaných desek, jmenovitě Cycles a Exit, které jsou k live moshingu jako stvořené. Je velká škoda, že kapela není natolik BIG, aby hrála večer a s důstojnějším časem, takhle jsem musel být vděčný za necelých 40 minutek.

Bez oddechu jsem se odebral na deathcore velikány THE BLACK DAHLIA MURDER, jednu z mála kapel tohoto žánru, kterou uznává i metalová obec. Pro vysvětlenou – deathcore je moderní styl, který vznikl derivací death metalu a melodeathu a přidáním jistých hardcore přísad, jako jsou breakdowny a hlavně HC vokály. Celou tuto deathmetalovou blasfemii dokresluje ještě móda a styl, jakým se deathcoraři prezentují, což je trnem v oku metalistům asi nejvíce. Ve zkratce: něco mezi emařem a hoperem + tetování (nejlépe po celém těle) a piercingy. Já se celé této krabosloní válce jen směju a snažím se z toho vyvodit ryze hudební závěry, a ty jsou právě u TBDM na velice vysoké úrovni. Tito US boys nikdy nepatřili mezi průměrné deathcore kapely, mezi kterými byste nenašli ani 5 rozdílů. Naopak prokazovali úctu žánrům, ze kterých vycházeli tím, že je přespříliš neprznili a naopak z nich vytahovali to nejlepší a servírovali to mladému publiku, které se v metalových vodách ještě ostýchavě rozkoukává. Každá jejich další deska je ještě větším posunem do technického a melodického death metalu severského střihu a občas jsem během koncertu naladil blackovou frekvenci. Když k tomu připočteme naprosto precizní technickou práci, hraničící s virtuozitou (hlavně u bicmena a sólového kytaristy) bylo první překvapení dne pro tisíce metalistů na světě. Věřím, že si tímto suverénním koncertem získali i po dvou letech od jejich minulého vystoupení další stovky fanoušků.

Následoval odpočinek díky kapelám ENSIFERUM a OBITUARY a příprava na večerní megaporci hitů i zla, která pro me započala koncertem francouzkého originálního tělesa zvaného GOJIRA. Gojira je latinskou transkripcí Japonských znaků pro GODZILLU, což byl původní název kapely, která však byla nucena copyright bojovníky tento název změnit. Kluci už od svých začátků v polovině 90. let zůstávají ve stejné sestavě a svůj název si nezvolili jen tak pro nic za nic. Jejich hudba je přesně jako ono bájné monstrum. Těžkotonážní, pomalá, občas ničící a zanechá za sebou megatunovou spoušť. Je těžké ji stylově označit, protože patří mezi zážitky, jež si nespletete s žádným jiným interpretem. Od bicích, přes kytary, po vokály je tato kapela hrdým držitelem vlajky originality, což je v dnešním přehlceném internetovém světě opravdový kumšt hodný jen těch nejvyšších, a k těm tyto šnekožrouty řadím. Toto nebyl Hermelín, toto bylo Brie De Kravée Royale a každý, kdo se nechal ponořit do jejich hlubokých tónů a nechal trhat svým tělem v matematických rytmech, dostal pořádnou porci žrádla nejvyšší kvality.

Originální modernu vystřídal metalový starověk v podobě jedné z nejvlivnějších a nejopěvovanějších kapel, a to brazilská SEPULTURA. Zde by se hodilo podotknout, že Sepulturu netvoří již žádný původní člen. V tomto ohledu se jedná o světový unikát. Základním stavebním kamenem je Andreas Kisser, který se připojil v roce 1986, aby zlepšil kytarové schopnosti a pomohl vzniknout nesmrtelným dílům jako Schizophrenia, Beneath the Remains, Arise, Chaos A.D. a Roots. Po této desce, jak všichni víme, odešel zpěvák Max Cavalera a založil si konkureční SOULFLY, kteří kralovali MTV metalu koncem devadesátých let. Zbývající původní členové, bubeník Igor Cavalera a basák Paulo Jr, opustili kapelu relativně nedávno. Proč tohle všechno rozebírám? Protože nic z těchto událostí nezabránilo tomu, aby Sepultura nadále byla skvělou live kapelou, která z vás vymlátí poslední zbytky vaší příčetnosti. Celý BA sborově skandoval hity jako Refuse Resist, Arise, Inner Self, Roots Bloody Roots, Ratamahatta, prostor dostala i starodávná výstava riffů v 7mi minutovém eposu Escape To The Void a obavy, že se budou věnovat hlavně novému materiálu byly fuč. Řekl bych, že se to dalo nazvat monstrózní kalbou, během které se mazaly rozdíly ve věku, vkusu či náboženském vyznání, a to je hlavní devízou této kapely.

Ani si člověk nevydechl a druhé pódium bylo připraveno pro dalšího giganta světové metalové scény, američany FEAR FACTORY. Oproti minulému koncertu na BA před 5ti lety došlo v line-upu FFk docela zásadním změnám. Vrátil se El burito gitaro grande, samotný Dino Cazares, což neuneslo další poznávací znamení kapely, kulometný bicmen Ray Herrera. Pánové však podruhé v kariéře využili dobrých vztahů s kanadskou kapelou Strapping Young Lad a vytáhla z jejích řád dalšího člena na zalepení vzájemného lidského nepochopení v kapele. Tentokrát se nejednalo o nikoho menšího než o mašinu, která si během koncertu kouzlí další končetiny a překonává tak schopnosti lidského ovládání bicí artilerie…ladies and gentlemen, the one and only GENE HOGLAN!!! Už jenom býti svědkem jeho práce stálo za cenu lístku (příjemných 1000-1500, za takovou porci kapel směšná cena na evropské parametry). Něco tak rychlého a přesného už prostě neuslyšíte. Snad jediná výtka na jeho adresu zazní. Starší jemnější tracky zněly s jeho podáním až přespříliš brutálně. Edge Crusher, Shock, Replica a podobné evergreeny měly fakt koule, když zrovna mít neměly, protože masakrálních songů mají i tak dost. Kytarově snad nejde Dinovi nic vytknout, je to profesionál a Byron Stroud (opět ze SYL) na basu taktéž udával dunivý spodek s naprostou jistotou. Fear Factory však hlavně proslavily vokály Burtona C Bella a ten měl letos oproti minule o trošku lepší formu, hlavně ve starých peckách. Slyšel jsem opačné názory, ale já si poslechl půlku vystoupení na tribuně a tam jeho čistý magnificentní vokál občas ovládal vzdušný prostor a mazal lidem na ruce husí kůži. Výběr songů byl rozumným průřezem celou jejich kariérou a tak jsme si mohli poslouchnout vše od Martyru až po Powershifter, jejich novou kosti drtící hymnu.

Nesnáším CHILDREN OF BODOM a jsem rád, že hráli po takovém brutálním setu, abych mohl opět nabrat síly. Finské bravometalisty vystřídala jedna z nejzlejších kapel hudební historie, norští GORGOROTH. Jejich pověst nejskalnějších satanistů scény je tak vše, čím se mohou honosit. Nejenom, že je black metal v jejich podání extrémně nudný, oni tu nudu neumí ani zahrát. Už před několika lety se mi postarali o srdečný smích koledující si o čelo od nějakého hell warriora s 20ti řadami pyramidek. Letošní „výkon“ opět nezklamal a tak můžu s klidem v srdci říci, že jejich nejlepší track bylo intro, puštěné ze zlovzdorné MP3ky, pak však začlo neposlouchatelno, přesvědčete se sami. Ostuda black metalu, to jsou Gorgoroth, tečka.

Ani nevím, kam jsem od té hrůzy zdrhl, ale byl jsem rychle zpět, přimagnetován nádhernými kytarovými Marshall stěnami, patřícími dinosaurům doom metalu, slovutným CANDLEMASS. Toto švédské uskupení již 25 definuje hudební styl doom metal, a přitom po cestě neuhnulo brvou ani o píď. Doom metal za tu dobu doznal mnoha podob, mnoha různých stylových deviací a syntéz, ale tato kapela jej prezentuje v nejryzejší podobě. Opření o naprosto strhující zvuk, který rozvibroval celé vaše tělo, diktovali tito vážení pánové neštěstí v těch nejpomalejších rytmech jednu temnější skladbu než druhou. Zpěvák Rob Lowe svým silným heavy hlasem plným bolesti a úzkosti recitoval všem strašidlům v okolí, že pro dnešní noc jich již nebude zapotřebí. Při své plíživosti mají songy Candlemass většinou kolem 5-7 minut a tak bylo těžkým úkolem z jejich bohaté diskografie vybrat skladby, jež potěší co nejvíce příznivců. I tak se našel prostor pro pár svižnějších skladeb, které mi v celkovém kontextu koncertu příliš neseděly a nabourávaly jeho naléhavou atmosféru. I tak, být svědkem songů Hammer Of Doom a hlavně hymny depresivní hudby celkově Solitude bylo pro mě předčasným vyvrcholením festivalu a také mým jediným hudebně-emočním orgasmem, na který si zase počkám léta. Bohužel se mi nepovedlo sehnat lepší záznam než tento, osobně si myslím, že podstatu doom metalu zachytil slušně.

Naprosto paralyzován jsem byl odveden na koncert DESPISED ICON. Po předchozím zážitku jsem jen těžko hledal mezi svými smysly objektivní hodnotidla. Tito Kanaďané, hlásící se k deathcore scéně zde měli údajně svůj poslední koncert kariéry. Bohužel oproti žánrovým kolegům TBDM předvedli to, co na deathcore nemusím. Plastickost, bezduchost, přehnaná silovost a pózovitost, bezmomentovost, kolovrátkovitost a celková zbytečnost. Je to obrovská škoda, protože ti kluci mají tuny talentu, ovládají své nástroje skvěle, zpěvák má dostatečnou variaci povedených poloh, ale na co vám to je, když skládáte absolutně neoriginální materiál, který vás nemá jak hudebně nadchnout, který je jen prvoplánově stvořen ke generaci mosh-pitů? Holt každý hledáme v hudbě něco jiného, nezlobte se na mě. Dobrá zpráva je, že se pánové rozhodli dělat hip-hop. ^^

Třešinkou na dortu čtvrtečního programu byli komixoví magoři z USA GWAR, pro které není nic překážkou. Nepatřím mezi skalní fandy této teatrální zběsilosti, přesto mi však zvědavost nedovolila i přes značnou únavu odejít do kempu. Dočkal jsem se celkem stupidní hudby na pomezí heavy/thrash/hard rocku, extrémně vtipně zlých kostýmů, ve kterých musí být fakt prdel hrát a doteď mi zní v uších diktování jejich frontmana ve stylu: hua bua hwa hua bha he bhaaaaa. Údajně se jedná o zákodované intergalaktické texty. Když jsem pak viděl, jak vypadali stanoví sousedi, čili postříkaní nějakou zelenou a červenou sračkou od hlavy k patě, byl jsem rád, že jsem ono divadlo pozoroval z povzdálí. Pilo se dál a u stanů se k rozbřesku rozjel hip hop kemp stage a beatboxing night a nikdo nepřišel ke zranění. Děkuji metalistům za jejich kulturní zdrženlivost. Toť pro čtvrtek vše.

]]> http://www.imissheroes.cz/novinky/brutal-assault-vol-15-maxireport-22-kapelky-streda-ctvrtek/feed/ 0 http://www.imissheroes.cz/novinky/brutal-assault-vol-15-maxireport-12-obecna-rekapitulace/ http://www.imissheroes.cz/novinky/brutal-assault-vol-15-maxireport-12-obecna-rekapitulace/#comments Mon, 30 Aug 2010 07:53:04 +0000 The Dušan http://www.imissheroes.cz/?p=4127 Historická vojenská pevnost Josefov již počtvrté hostila čím dál gigantičtější svátek extrémních odnoží metalové hudby, Brutal Assault (dále jen BA).

Reputace tohoto festivalu roste rok od roku a již nyní můžeme s klidem v srdci prohlásit, že na území naší republiky se pořádá akce, na kterou se sjíždí putovníci z celého světa. Letos jsem měl pocit, že slyším cizí jazyky více než češtinu. Za vzestup BA můžeme vděčit Shindymu a jeho velice schopnému týmu, jejichž letitá práce v metalovém managementu zapsala BA na seznam TOP metalových festivalů Evropy, což s sebou nese právo pozvat ty největší jména metalového olympu.

Tento ročník je v podstatě již čtvrtým, který nabízí neůvěřitelně vydatné menu naskrz celému spektru extrémního metalu. Na své si tak přišli příznivci thrash metalu, death metalu, black metalu, math metalu, pagan metalu, prog metalu, post metalu, hardcore, metalcore, deathcore, grindcore a nejvíce ti, kteří netrpí stylovými předsudky a omezeními a dokáží si hudbu užívat jako celek, jako umění, které má své různé polohy, různá sdělení a různé techniky její interpretace. Musím k tomuto podotknout, že metalová obec prochází v posledních letech jistým osvícením, což se projevuje v nebývalé toleranci a kamarádskosti na Brutalu. 5 let zpět byste si o tomhle mohli nechat zdát.

Než se vrhnu k samotnému programu festivalu a jednotlivým kapelám, které jsem měl tu energii shlédnout, zmíním se o několika kategoriích, které jsou na festivalu téměř stejně důležité, jako jeho hudební náplň.

AREÁL

Josefov je obří pevnost. Tolik zdí, různých věžiček, otvorů, katakomb, protitankových retardérů. Dýchá z toho historie, pro metalový svatostánek opravdu ideální scenérie. Jenže má to i svou stinnou stránku a ta možná převyšuje všechny ty kladné. Prostory okolo povnosti jsou celkem nepřístupné polozalesněné kopce a přilehlé louky, přičemž ty nejvýhodněji umístěné byly letos přetvořeny v hlídaný a placený VIP kemp, jehož nevyužitá přílišná rozloha byla trnem v oku mnoha lidem. Cesta ze stanu do areálu je tedy celkem slušná rozcvička, připočítáme-li k tomu fakt, že ve 3 případů ze 4 se z těchto cest stala blátivá koryta, plná pastí, vymknutých kotníků a navždy ztracených bot, stává se areál celkem izolovaným. Obzvláště pro ty, kteří mají do střízlivosti daleko. Člověk si tedy rozmyslí dvakrát, než podnikne namáhavou cestu do stanu a zpět, z ať již jakýchkoliv důvodů. Toto klima je naprosto ideální pro zloděje, pro které je BA vrcholem jejich čorkařské sezóny. Rok co rok jsem svědkem toho jak bezdomovci a jedna nejmenovaná menšina (nechci být politicky nekorektní) rabují na kolech s vozíky stan od stanu a nemají žádné zábrany. Takže goodbye rozkládací křeslo, ručník, spacák a drtička na bylinky. Miss you. Co s tím Policie ČR? Rozdává informační letáky, doprovázené o otřepanou frázi: „my s tím nic nenaděláme“. Je opravdu škoda, že tak vhodný areál musí trpět těmito nedostatky, pochybuji, že v ČR nalezne Shindy ideálnější místo, nechme se však překvapit.

CENY, JÍDLO A PITÍ

Oproti jiným obřím festivalům, jako HHK nebo MOR, nabízí BA celkem férové ceny. Vše, kromě cigaret a merchandise pořídíte za žetony v hodnotě 30 CZK. Pivo, nealko, 2 deci vína, malé kafe a některé pokrmy dostanete právě za 1 žeton. Ti, kteří musí hodně dlouho šetřit, si tedy můžou dovolit vklidu strávit celý festival s kelímkem v ruce. Ti, kteří si našetřili hodně, si pak mohli vybírat ze vskutku pestré palety drinků a pokrmů. Stánků s jídlem jsem napočítal snad kolem 60ti, přičemž sortiment lahůdek byl opravdu dechberoucí. Kebaby, burgery, párky, halušky, mexická kuchyně, asijská kuchyně, domácí kuchyně, všelijaké bagety a langoše, veganské stánky a čerstvé  nauzené sýry, jedlíci museli být v nebi. Co se týče tekuté stravy, bylo na výběr z třech druhů piv: desítka Gambrinus, dvanáctka Plzeň a cosi tmavého, co jsem dostal a radši předal rychle dál, wack. Co se týče hlavního festivalového piva, gambáče, ten byl letos snad nejsnesitelnější ze všech ročníků, na kterých jsem byl a opravdu osvěžoval během tropických dní, kdy teploty atakovaly hranici 30 stupňů. K nalezení byly i vinné stánky, stánky nepivní (čili vše kromě piva) a jeden Havana stánek, který nabízel neuvěřitelně dobré drinky a byl mnou často atakován. K zahození nebylo ani frappé z kafé stánku ani lahodný touareg k dýmce v místní čajovně. Hned vedle ní byl grow shop a já děkuji místním chlapcům, že mě nechali smotnout pěkně ve stínu bez přičumitelů.

OSTATNÍ ZÁBAVA

Kolotoče či nevěstinec na Brutalu nenajdeme, jsme však na oslavě metalu, žánru lehce excentrickému, a proto se rok co rok čím dál víc rozrůstá Metal Market, který i letos byl poutní destinací všelijakých dister i kamenných shopů. Ti, co nemohli sehnat triko či nášivku svého oblíbeného umělce přes „stréca ve Vsetíně“, si mohli své tužby splnit zde.  Koupit jste si mohli vše, od oblečení, přes nafukovací kytary, sombréra (very metal!!!), vikingské picí rohy po klasické bitevní obrnění blackařů, jako stahováky či alienské prsteny. Kdo chtěl, mohl se nechat potetovat. Hned vedle Metal Marketu se nacházelo Horror Cinema House, kde byly promítány filmy s horror a gore tématikou a mohli jste tak shlédnout jak klasiky žánrů, tak naprosto neznámé, ale i tak přitažlivé tituly jako Krávy Útočí. Poslední vychytávka, která by se dala sypnout do této kategorie, je Meet´n´Greet Point. Pro angličtinu ignorující „vlastence“ se jednalo o celkem střežený a organizovaný miniprostor, ve kterém se vám kapelka věnovala nějakých 15 minutek. K ní jste se dostali, když jste si vystáli maxi frontu a měli štěstí, že jste je stihli. To já u Hypocrisy asi o 3 lidi neměl a místo Cannibal Corpse přišli ILL NINO, což mě tak nějak od tohoto místa odradilo až do konce festivalu.

ORGANIZACE, DRAMATURGIE A ZVUK

Pořadatelé si letos celkem v pohodě poradili s frontami u vstupů, částečně tím, že vytvořili více vstupů do areálu. Šacování již probíhalo mnohem důstojněji a pokojněji a nevšiml jsem si, že by docházelo k nějakému zbytečnému násilí, o svou bezpečnost jsem tedy neměl nejmenších pochyb. Gratuluji BA Crew!!! S dramaturgií, čili rozpisem kapel a jejich hracích časů, jsem měl letos problém. Je jasné, že preference na tak multižánrovém festivalu jsou hlavu od hlavy odlišné, a že se nikdy Shindy a spol. nezavděčí všem, ale dát za sebe Meshuggah a Hypocrisy, to už je na pováženou. Stejně jako ranní koncert zasloužilých blackařů Ragnarok. Oproti minulým ročníkům však vysoce vzrostla kvalita zvuku, problém, na který jsem poukazoval rok co rok. Nepamatuji si vyjma Necrophagist jediný okamžik, kdy bych proklínal zvukaře. Obzvláště lahodný byl zvuk na přírodní tribuně nad oběma pódii, která byla obohacena o obří reproduktory na jejich bocích. Kdo si tedy připlatil 30 CZK/den, mohl si vychutnávat kapely, aniž by se tlačil v davu před pódiem. Zde se sluší dodat, že BA funguje na principu dvou hlavních podií, přičemž jedna kapela hraje a druhá, následující zvučí. Pauzy mezi hrajícími kapelami jsou malé, kolem 5ti minut a mi tento systém vyhovuje, až na jeden výše zmíněný moment.

Velice brzy čekejte samotný program festivalu a reportáže koncertů vybraných kapel.

Co nás čeká letos? Kultovní britská kapela Stereo Mc´s, kterou jste mohli vidět na loňských barvách. Trio, které se skládá z The Head ( Nick Hallam), Roba B ( Robert Charles Birch), Owena If ( Jan Frederick Rossiter), už funguje celých 24 let, a pořád si drží slušnou oblibu! Pro ty, kteří mají rádi energický mix elektroniky, trip hopu, acid jazzu a funku- JEĎTE! Stereo mc´s jsou prostě hvězdy, na kontě mají přes milion prodaných alb a ocenění jako Merkury prize a Brit Awards, což vypovídá o tom, že s nimi se nudit nebudete!

Na co ještě se můžete těšit? Původně měla dojet i jamajská kapelka The Skatalites, která ovšem evropské turné odvolala. Což ovšem neznamená že na bolístku není připravena náplast v podobě jamajské zpěvačky Doreen Shaffer, která doprovázela právě The Skatalites od 60. let. Doreen vystoupí The Moon Invaders z Belgie.

Na festivalu si dále můžete zapařit na Transglobal Underground, z české scény pak TataBojs, Ecstasy od St. Theresa, Skyline, Prago Union, Wohnout, Sto zvířat, UDG.

Sečteno podtrženo, pro milovníky a milovnice summer zábavy v podobě open air festivalů doporučuji, navíc peněženky se nemusejí bát bankrotu, ceny vstupenek se pohybují od 400-650 kaček. Předprodej v síti Ticketportal. Enjoy!

Titulní song alba, tedy stejnojmenný Rock Dust Light Star už kapela zahrála na pár koncertech, uvedla ho v červnu v Londýně. Celé album je poprvé vydáno společností Merkury Records. Dříve Jamiroquai nahrávali pod Sony Music, s kterými ale ukončili smlouvy. Na albu tentokrát najdeme více živé muziky, zda to bude plus nebo naopak, teprve zjistíme. Hoši do toho bušili přímo v sídle Jay Kaye v Buckinghamsire, a také v legendárním studiu Hook End Manor v Oxfordshire. Pod produkcí je podepsán samotný Jay Kay, dále i Charlie Russell a Brad Spence. Ochutnávkou na závěr je groovový bonbónek White Knuckle Ride…

Tento singl pochází z aktuálního ep, na kterým najdete celkem 3 songy + 2 bonus tracky. Ty kapela hodlá postupně zveřejnit!

„Girlfriend vs. friends“ si můžete dát na bandzone profilu kapely. No a není vyloučený, že ještě během dneška vypustí i singl č.2.

Blinkerovo vyjadrenie k odchodu z Plus Mínus:

„Dospel som do životnej fázy,kedy som si uvedomil že moje priority sú niekde inde ako boli pred cca 5 rokmi.Posledné mesiace som čoraz intenzívnejšie premýšľal a dospel som k záveru opustiť Plusminus.Je čas sa opäť pohnúť z miesta a splniť si dalšie svoje sny a túžby.S chalanmi naďalej zostávam v dobrom priateľskom vzťahu,na tom sa nič nezmenilo.Ďakujem im za to,že mi poskytli možnosť spolu s nimi precestovať tisíce kilometrov a za skvelé zážitky na turné.“

Aktuálne EP – Plus Mínus 2010 si môžu fanúšikovia sťahovať na novej adrese: http://www.paintboard.net/plusminus/

Viac info na :

http://bandzone.cz/plusminus

wayout.booking@gmail.com

+421905 200 814