I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

O tom, že The.Switch a Atari Terror patří ke špičce crossoverového žánru dnes už asi nepochybuje vůbec nikdo. Jejich nápad uspořádat akustický koncert ve stylu MTV byl tedy pro naši redakci jasnou výzvou k další návštěvě Prahy…

Nevím jak pro vás, ale pro mě osobně vždy byly MTV Unpugged hodně o atmosféře. Samozřejmě, že o kapelu a její alternativní aranž songů jde v první řadě, ale celá ta komunikace umělců s publikem a komorní nádech, dával (a vlastně stále dává – viz. Katy Perry) těmto vystoupením ten správný feeling.

O něco podobného se pokusil i Bandzone a snad proto vsadili na nově zrekonstruovanou Malostranskou besedu. Tato pozdně renesanční budova z dob Přemysla Otakara II, která se nachází v samotném centru Prahy, se ukázala být tou nejlepší možnou volbou. Na první pohled mi sice připadlo, že pódium mohlo být o něco málo větší – na druhou stranu ale přesně doplňovalo prostor určený publiku a podařilo se tak vytvořit poměrně těsné a intimní spojení interpret – divák. Povedla se taky výzdoba v podobě sametového závěsu na stěně a svíček různě v okolí, o které však napoví více fotky.

Jako první šli na scénu pánové z Atari Terror. Svůj set rozbalili už tradičně peckou Attention! a hned od prvních akordů šlo ze vzduchu cítit, že tohle bude neopakovatelný zážitek. Publikum i samotní „ataři“ se oťukali a následovaly Chosen One a Sweetest pie. Při těch už zpěváci Kurz i Broňa překypovali hravou náladou a všichni kolem mě se bavili více než dobře. Song Only a sborové „I don´t fuckin´ hear you! I scream into your eyes and I fake and lie!“ mi způsobilo první husí kůži večera. K Unplugged také většinou patří pravidlo střihnout si nějaký cover – Atari Terror sáhli do dílny Alice In Chains po jejich No Excuses. To znamenalo mírné zvolnění tempa, ale v žádném případě pokles atmosféry. Sesbírat energii a jdeme na War, respektive Wonderful Underground. Další notoricky pověřenou peckou byla úchylárna Motofoko. Opět zná text celé okolí a vyprodaná beseda je jedna velká rodina. Rodina trochu ujetá, protože „carnivourous – lust for human flesh“ není tak standardní pokřik, ale přesto ucelená a dobře se bavící. Ti, kteří náhodou texty neznali, si mohli společně zanotovat alespoň u klasiky Sweet Home Alabama. Z Alabamy nás rovnou přenesli kdesi do Mexika (Carramba!) aby svůj energií našlápnutý set zakončili dvojicí songů Airbagdeath a Heroes.

Teroři v podstatě udělali „jediné“ – nahradili elektrické kytary těma elektro-akustickýma a obešli se bez elektronických udělátek. Kupodivu to fungovalo i takhle. Velký díl na tom ale mělo publikum, které je hnalo kupředu a oni mu to oplatili děsně našlápnutou rock’n’rollovou show.

The.Switch na to šli tak trochu jinak a mysleli to s Unplugged „vážněji“. Kolaborace s jinými umělci a netypické aranže – to byl jejich přístup. Z hostů se představil u klavíru Michal z Charlie Straight, na cello Ondra (ex Hyperion? Ruku do ohně za to ale nedám…) a (back)vokalisti Radek a Dawe z X-Left to Die.

Switch začal temnou Ich formou z aktuálního EP Na Dosah II. Kluci se, stejně jako AT na svém prvním songu rozjeli a svou sílu ukázali hned v druhém songu – Na dosah. V tom se poprvé ozval Michalův bezchybný klavír, který si publikum získal na celý večer. Voda je zlá v intimním podání bez bicích – pouze perkuse… Atmosféra se v ten moment dá krájet: „Voda je zlá, když není má … vzýváme sílu popela“ se neslo Besedou a já mám husí kůži číslo dvě. U Vládce zase parádně zafungovaly hlasy obou zmiňovaných vokálů. Donor a já mám pocit, že to smrtelné tempo nevydržím. Lidi tleskají přesně do rytmu a všichni si to děsně užívají. A to měl teprve přijít vrchol, v podobě Hvězdy a nůž – asi nejpovedenějším aranži večera. Dlouhé klavírní sólo, majkláčova kytara, čistý zpěv, cello… Voda a dřez je zase notoricky provařená a publikum (ten večer už klasicky) zpívá celý song se Štěpánem. Potom trochu zvolnit pomalým nájezdem Exitusu za 12 vteřin, aby nakonec svou příjemnou melodií nakopnul publikum k závěrečnému sešupu. Klavírní intro a LOVEina v plné parádě. Kluci sice na chvíli odešli, ale publikum je nemuselo dlouho přemlouvat k návratu. Přídavky Akvárko a nakonec vše ukončivší Se stíny (husí kůže no. 3) byly příjemnou tečkou za tímhle umělecky promakaným zážitkem. Upřímně jsem se až divil, že to Malostranská beseda přežila bez další rekonstrukce…

Předchozí řádky sice můžou na první pohled vypadat jako samoúčelná chvála, popřípadě přehled superlativů, ale první Bandzone Unplnugged se vážně povedl více než skvěle. Podařilo se totiž vytvořit to, o co snad šlo – spojení publika se skupinou, podařilo se dát songům zajímavé aranže, no prostě podařilo se to jednoduše celé a já se už teď nemůžu dočkat, na další Bandzone Unplugged.

P.S. Díky The.Switch za fotky

2 příspěvků k článku “Bandzone Unplugged – ATARI TERROR, THE.SWITCH”