I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

Mad sin je pojem. Fenomén. Kapela, která definovala žánr. Je to jedna z těch, která by mohla až do smrti fungovat a přežívat z minulosti a pořád by měla co nabízet z široké škály svýho hudebního archívu. Přesto neusínaj na vavřínech a dávají o sobě takřka s pravidelností vědět novým a novým albem. Takže neznabozi, odložte Bibli na později, budete jí ještě potřebovat.

Brány pekla se otevírají a s hromadou rarachů na povrch zemský vstupuje aktuální novinka těchto kultovních psychobilly berlíňanů – „Burn and rise“. Třeste se!

Je toho hodně, čím už Koefte a spol dokázali získat bataliony fanoušků. Především invencí sobě vlastní, neustálým vývojem a v neposlední řadě neskutečně živou show. Ta je opravdu démonická a nechybí v ní drajv, zběsilost, ani plivání plamenů na mrdochtějky pod pódiem. Diskografie Mad sin by vydala za “Zlatý stránky“ a tak jsem horlivě očekával, až „Burn and rise“ poprvé spustím. Přiznávám bez skrupulí, že jsem byl ze začátku skeptickej. Kapela je bezesporu profesionální jako málo kdo, ale udělali už tolik progresivních stop, tolik bezchybných alb prošpikovaných obrovským hitovým potenciálem, že jsem očekával éru, kdy se musí začít opakovat, nebo ustát. Zvlášť i proto, že když Mad sin vydají album, čeká Vás minimálně 17 písní, což je až děsuplná minutáž. Na druhou stranu kult je kultem i proto, že si na nahrávku nepustí jedinou slabší pasáž a naloží poctivě s každou vteřinou, jež Vám servírují.  Než se mi podařilo disk několikrát protočit, říkal jsem si, že tentokrát to kluci ušatí udělali krapet jinak.

Pouštím po čtvrté, po páté, notuju si kousek po kousku a dostávám to do sebe. Nezlobte se na mě, ale toto je návrat. Návrat o několik let zpět do období desky„God save the sin“ z roku 1996. Ale nemám na mysli samokrádež.  Celkovej přístup ke struktuře skladeb, více živých aranží, víc surovosti, víc rychlosti, víc prvků, který už nějakej čas ležely v šuplíku, aby dozrály jak plesnivej sejr. Objeví se víc rockabilly riffů a postupů v podání ála Mad sin, třeba v geniální „Shitlist Bop“, na druhou stranu uměj bejt rozjetí jak nenasytná čubka v„No control“. Po odmlce se jali sáhnout textařsky i k mateřské němčině ve „Fur immer“, která  v setu působí jako příjemná změna v kombinaci s pomalou muzikou na pomezí westernu a temnýho motorkářskýho rocku.

Nemá smysl rozebírat toto dokonalý dílo do detailu. Mad sin prostě zase ukazují, že šlápnout vedle jednoduše nehodlají a to je neoddiskutovatelný. Dalo by se o nich psát hodiny, ale lepší než to, je určitě názorně Vás navést na skouknutí klipu „Cursed“. Label „People like you“ má pod sebou jednoduše to nejlepší!