I Miss Heroes - Music Web Mag | Novinky | Ostrava in Hell aneb „Byl jsem tady. Satan!“

Ostrava in Hell aneb „Byl jsem tady. Satan!“

Duben 8th, 2010 |

Autor: Basák

3.4.2010 klub Chlív, Ostrava

Bílá sobota či sabbatum sanctum, je dnem před Velikonoční nedělí, která skoro uzavírá Svatý týden, to zrovna není vhodný den pořádat akci s názvem OSTRAVA IN HELL, ale jelikož naše redakce, ani čtenáři nejsou žádná banda pánbíčkářů, pojďte se semnou podívat jak to v ostravském Chlívě vypadalo.

Na párty jsem dorazil „včas“, ovšem po vchodu do vrat porubského chlívka jsem se znova musel podívat na hodiny, ano nespletl jsem se. I přesto, že lidi byli lákáni chlastačkou už od 17:00 a já došel o hodinu později, což byl ohlášený začátek vystoupení kapel, byli v klubu jen pořadatelé a 2 servírky. Kolem 19. hodiny začli chodit první návštěvníci, sice polovina z nich byli hudebníci, ale říkal jsem si „alespoň někdo“.

Chvíli po 20 hodině začala hrát první kapela s názvem Complex. Kluci se ujali pozice zahřívací kapely celkem dobře. Řev, skákačky i melodické pasáže, které potěší i méně pekelné posluchače. Co se týče show, tak to rozhodně nejsou žádní žabaři a podařilo se jim dostat pod pódium skupinku prvních odvážlivců.

Před devátou hodinou nastala první pauza mezi kapelami. Po nějakém čase už očekávám další z kapel, ale pořád nic. Pauza se totiž protáhla až na dlouhých 45 minut. To ovšem lidem zjevně nevadilo a klub se alespoň stačil naplnit (o plnosti se však hovořit nedá) další hrstkou pekelníků.

To už na pódium vystoupila kapela Apostate. Ta potěšila mě i ostatní lidi velmi propracovanou a technicky vynikající hudbou a pronikavým řevem. Tito mladí hudebníci (průměrný věk členů 18,5 let) k nám dorazili z Prahy i přesto, že pocházejí z bývalého SSSR a s publikem mluvili anglicky, což leckteré zarazilo. Každopádně tuhle maličkost hoši zadupali do země silou minimálně 3,5 megatun svou skvělou show a permanentními kytarovými sóly, které jsem ve svých poznámkách pojmenoval jako brilantní, a probudili tak polomrtvý klub.

To už jsem měl na hodinách 22:00 a po rozhovoru s pořadatelem bylo v klubu 100 návštěvníků + cca 40 členů kapel a VIP, což udělalo konečně na této akci ucházející atmosféru pekla.

K té dopomohli i další páni na holení, Boycott. Ti už jsou v našich luzích a hájích celkem známí a tak přilákali před stage první odvážné moshery. Píseň Fuckin´enemy však rozpoutala opravdový mosh, asi protože to byl dneska zatím největší běs. Chlapi se ovšem museli s publikem rozloučit dříve, kvůli časovému skluzu.

Velká ručička na mých imaginárních hodinách ukazovala těsně za číslo 6 a malá byla skoro na 12ce (pro pomalejší 23:33). V tom se na pódiu rozjeli Point Blank Range, kteří u fanoušků sklidili úspěch v podobě druhého hardcore moshe. Výborné bicí, dobrá show, souhra, skvělé grcačky, provokace na mosh, zpěv zmírňuje tvrdost, basista vede atmosféru do pekel, to jsou jen některé z poznámek, které mi do bloku napsal Juraj (Sumec) a já s nimi plně souhlasil.

Cca o hodinu později mě však od baru vytrhl hiphopový beat a beatbox. Rozhlédl jsem se kolem sebe s údivem v očích a pro jistotu se štípl do ruky. Jsem tady správně? Na podiu stáli dva gangsta hopeři s dresy velikosti XXXXXXXXXXXXXL, kdo ví jestli ne s čokoládovým přívěškem na krku a s rukama mávajícíma v rytmu – hej hou. Naneštěstí to ale nebyli Disneyho trpaslíci nýbrž Masoví Vrazi. Ohlas lidí kolem byl ovšem překvapující „jooo, Masoví Vrazi!“. To mě donutilo se jít podívat blíže. Na jevišti mě čekalo překvapení v podobě dvou rapperů vyzívajících publikum zpívat „Mrdat, pičo všechny kurvy a u toho prcat jejich matky, ať chcou nebo ne, to není podstatné“. Řek sem si „Aha, tak to pak jo.“ a sledoval skupinu pařících lidí na parketu, kteří se opravdu bavili. Tohle vystoupení bych zhodnotil jako nepovedené Supercroo, bez vtipných a chytrých metafor či nápadů. Sebrat se k baru a zavrhnout tyhle hipitihopery mě donutil text, kde se vyskytovalo něco ve smyslu „vymrdat všechny mtvý děti“.

Po uzavření hiphop šapitó nastoupili na scénu Colaps Beneath It. Na začátku jsem si psal do poznámek „statická show“, to jsem za nějakou tu minutu radši vymazal, protože show už se nezdála být statická, ale pekelná. Stagediving, mosh, líbivé prvky a melodie, které dali jinak strohé hudbě šmrnc. Tak by se dala zhodnotit předposlední kapela večera.

Zdá se to být nemožné, ale na hodinách mám 3:00 a na scénu nastupují tak žádaní a opěvovaní BBYB (čti [bábajába]). Depresivní začátek s elektronickými samply, jež ovládal jeden z členů, mi naháněl husí kůži, kterou umocňovala psychedelik projekce za „kapelou“. Tahle čtyřčlenná banda podle mě hraje tekno/hardcore okořeněný trochou prachu ze Satanových nehtů, když si je piluje. „Tohle je opravdu Ostrava in Hell“, řekl jsem si v duchu. Zmutované masky, řev, skřekot, tekno beat a někdy zanikající distortion kytara ve mě stále více probouzí pocit, že jsem v nějaké kopce na briefingu povstání zobmies. To ale vůbec nevadí bandě běsařů, kteří si jejich show užívají. Možná, až do té doby, něž frontman usne na pódiu přímo uprostřed vystoupení. Každopádně tihle týpci sklidili zasloužený ohlas obecenstva.

Celá pekelná párty tak končí jejich posledním songem, po kterém se všichni odebrali na bar dokončit misi OSTRAVA IN HELL a pořádně se zpekelnit.

I přes absenci dlouho inzerovaných kapel, které účast v Chlívě vypověděly z rodinných důvodů (jako ve škole), se akce vydařila, atmosféra byla stále na fiktivním ukazateli v plusovém políčku a tak není co řešit, snad jen pro příště dostupnější lokalitu s možností afterpárty. I když v tomto případě už by na after v 5 ráno dorazil málo kdo.