I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

Tato australská bandička, po dvou letech od vydání posledního studiového alba In Silico, vypustila do světa novou desku s názvem Immersion. Protože Pendulum jsou na světové „dramendbejsové“ scéně jednou z nejskloňovanějších skupin, podívá se naše redakce i na jejich nové album.

Jak už asi většina z vás ví, Pendulum vystupuje z pomyslného davu DJs a producentů drum and bassu (dále už jen DnB) díky svým živým vystoupením, kde můžete vidět mimo synťáků a samplerů i bicí soupravu či kytaru, tak i díky svému čistému a lehce indentifikovatelnému zvuku. U nového alba Immersion tomu není jinak. Podle prvního tracku, což je krátké intro, bych to ještě tak jednoznačně nepoznal, ale sotva se rozjedou první beaty druhé skladby – Salt in the wounds, už to nemůže být nic jiného než Pendulum. Úderné jednoduché beaty, melodické synťáky a ke konci zpomalená dubstepová pasáž, to je to pravé pendulovské. Druhý track s názvem Watercolour se také nevyhýbá jejich standardu. Melodický mužský zpěv,  jednoduchý beat jen tohle v jejich podání stačí k tomu aby mé krční svaly nezůstaly v klidu. U třetího kousku Immunize už mě trochu začíná nudit stejný a prostý DnB beat. Navíc, zpomalené pasáže po druhé sloce s nájezdem na poslední refrén už dneska nikoho nedostanou. Přijemnou změnou je pak track Comprachicos, kde už najdeme více zlomenější beat, více přechodů a trošku tvrdší nádech.

Se začátkem dalšího songu Crush se však opět vracíme do zajetých kolejí a nastupujeme opět do typického vlaku Pendulum (nikoli Pendolino). Encoder, to je název dalšího kousku, který by se na desce dal označit jako „cajdák“, taková písnička na dobrou noc. Pokud přežijete 5 minut ukolébavky, čeká na vás malé intermezzo s názvem Genesis. V jeho průběhu jsem konečně očekával, zrození něceho nového a nečekaného. K mému úžasu tomu tak bylo. Track Self vs self mě opravdu překvapil a dokonce i nadchnul. Energické spojení DnB a metalcoru se zvuky hutných kytar a elektronikou a jak melodickým tak i screamovým řevem. Opravdu nářez! „Tak že by to bylo opravdu něco nového?“ říkal jsem si po poslechu Set me on fire a Fountain, které byly přijemným uklidněním. Poté však přišlo překvapení v podobě The Island, který je rozdělen do dvou částí. Proč překvapení? Rovný beat, trancové až dokonce house zvuky, hlavní melodie skoro jak z nějakého letního hitu na MTV. Tento trend ješte pokračuje do dalšiho kousku s názvem The Vulture. To už jsem skoro na konci alba. Čekají mě ješte dva songy Under the waves a Witchcraft. Ty už opět nepřekvapí, ale za to potěší svým svižným tempem a melodickými vokály.

Celkově je deska Immersion povedený kousek do pendulovské sbírky. Kluci se prostě drží dobře zajeté tradice na kterou mají svou ochranou známku a i když z ní nějaký DJ zahraje jen pár vteřin, každý posluchač zbystří a jednoznačně řekne: „Jo, to jsou Pendulum!“ a o to jim určitě šlo.