I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

Mám hrozně ráda ty spontální akce, na který jdete, aniž byste se dlouho dopředu rozhodovali, jestli jít nebo strávit sobotní večer u televize s mísou brambůrků. Já jsem si teda vybrala tu variantu mimo domov a vyrazila na koncert kapel Konte-in-air, Splitside a Pipes and Pints.

Bylo asi okolo půl deváté, když jsem se konečně dostala přes všechny ty výluky emhádéčka do klubu. Ani jsem se nenadála a na podiu už poskakovala první kapela večera,  Konte-in-air, což jsou mlaďoši z Valmezu, kteří si v Ostravě odehráli svou premiéru a to hned s takovými kapelami jako jsou Splitside a Pipes and Pints. I přesto, že tu jsou noví, měli pod podiem hlouček svých věrných fandů, kteří s nima odezpívali všechny jejich pecky.

Po tom, co kluci odehráli to svý, uvolnili plácek pod světly seveřanům, švédským Splitside. Ti se v Ostravě ukázali po dlouhých dvou letech, aby předvedli své nové CD „This sinking ship“, který mně osobně připadá úplně jiný než jejich předchozí album „Our days are numbered“, ale zároveň i možná lepší. Kdo z nich necítí Rancid, tak je asi totálně hluchej. Ale to jsme někde jinde, vraťme se na sobotní prkna Chlívu.  Svý vystoupení uvedli skladbou „To: Jimmie“, která je i otevíračkou jejich novýho alba.  Nevím, možná to tak připadalo jenom mně, ale asi nikdy jsem neviděla tolik energie, která z nich vyzařovala. Nejen z toho jak hráli, ale z jejich výkonu celkově, tolik pohybu, tolik popěvků, myslím, že zpívali i lidi, kteří jejich songy neznali. Celej svůj playlist měli sestavený tak, že věci v novýho alba prostřídali i těma staršíma jako například „The Battle“, „Dog sof Camden“ nebo „One dollar whore“, čímž si naklonili všechny své fanoušky, kteří pod podiem vytvořili slušný kotel a svým hlasivkám dali zabrat. Na konci jejich šou jsme všichni společně zazpívali „Happy birthday“ a popřáli ke třicátinám klukovi, kterej se jim staral o merch.

Pak následoval přípitek, ochutnávka narozeninovýho dortu a vrchol večera – Pipes and Pints.  Na tuhle pražsko – americkou kapelu jsem byla hodně zvědavá, loni jsem je totiž nestihla, tak to teďka byla moje premiéra. Hráli sice bez basáka, ale to jejich výkonu nijak zvlášť neubíralo.  Postupně odehráli všechny věci z jejich alba „Until we die“, který už mají všichni dokonale naposlouchaný, a tak se zpěvákem Syco Mikem zpívali pecky jako „Critizied“ nebo „City by the sea“. Musela jsem se zasmát, když jsem slyšela, jak někdo řekl, že Vinca je za těma bicíma jako chobotnice. Když se nad tím zamyslím, tak to tak vážně působilo. Pipes and Pints mají snad v každým městě slušnou základnu fanoušků, to se potvrdilo i  v Ostravě tím, že si dudák mohl dovolit skočit do davu aniž by se rozplácl o zem.

Musím říct, že kdo se v sobotu neukázal, musí toho do teď litovat. Dlouho jsem v Ostravě nezažila tak skvělý koncert s takovou atmosférou a hlavně s takovou účastí lidí. Jen aby to tak bylo i nadále. Už se teď se těším na další akci tohohle rázu!!!

rockafella