I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

První dojem, který si utvoří neznalý posluchač z Popa Chubbyho, bude něco na způsob: „Sakra, ten je velký“. Fotky nelžou – opravdu je. Potkat tohohle rozzlobeného velikána v temné uličce jeho rodného New Yorku, neváhám ani sekundu a beru nohy na ramena. V momentě, kdy si však vezme do rukou svého růžového Fendera a začně z něj dostávat neuvěřitelně příjemný blues-rock, jdou jakékoliv vtipné připomínky stranou. Ostravskému publiku to dokázal 14.4. v Rock’n’Roll baru Garage.

Akademická čtvrthodinka (v překladu muzikantská čtřičtvrtě-hodina) zafungovala i tentokrát a Popa tak začal o něco později. Publiku s o něco vyšším věkovým průměrem to však nijak zvláště nevadilo a atmosféra tak byla od počátku hodně uvolněná. 20:40 Konečně nastal pravý čas a trojice Tom Pappados (bicí), A.J. Pappas (basa, zpěv) a Popa Chubby vstoupili na pódium…

První hrábnutí do kytary a song Hey Joe. Popa hned od prvních okamžiků neuvěřitelně kouzlil s kytarou a jeho dlouhé sóla dostávaly do kolen nejednoho posluchače. Na konci prvního songu však předvedl, že se dokáže i pěkně naštvat – to když mu u kytarového kabelu překážela PET láhev, která s výrazem naštvaného dinosaura letěla přes celé jeviště. O to více se divím jednomu „brooklynskému Čechovi“, který se v rámci řevnivosti Brooklyn vs. Bronx pustil do Popy rozhovorem, jež končil několika násobným Fuck you z obou stran. Šlo evidentně o fórek, který oba dva pochopili, ovšem publikum bylo lehce zaraženo. Následující Rock and Roll is my Religion ovšem všechno zase nakopnulo a my se dostali zpět do New Yorku. Z rockovějšího začátku pak Popa hodil jednu čistou bluesovou a poté se radši přesunul do své oblíbené polohy na židličce.

Popa nedávno vydal povedenou desku The Fight Is On a tak bylo jasné že z ní několik songů zazní. První z nich byl právě Rock and Roll is my Religion a následovali další New York City 1977 a The Right Time. V Ostravě zazněly také cover verze Hendrixe (Hey Joe, The Wind Cries Mary a Can you see me) a klasika Leonarda Cohena Hallulujah, při které tenhle tvrďák ukázal taky svou klidnou polohu a sentimentálně rozezpíval celou Garage. Vtipné vidět vlasaté čtyřicátníky zpívat Hallulujah…

Celý večer jsem si děsně užíval všechny Chubbovy polohy. Jednou začal rockovými riffy a postupně se dostal do temného blues, energické sóla střídal s psychedelickými vyhrávky… Celé dvě hodiny dokázal něčím překvapit a musím uznat, že jeho technika je vážně obdivuhodná.

Ke konci se Popa ještě dostal ke šroťáku a ukázal, že první nástroj byly právě bicí. Po necelé hodině a půl se tak při dlouhatánském potlesku Popa rozloučil, na baru si nekompromisně zařval o beeeeer! a šel ještě přidat na přání hymnu Motorhead – Ace of Spades.

Ve výsledku – parádně povedená show s charizmatickým kytarovým virtuózem, jež ukázal co všechno se dá s kytarou vymyslet. Provařené songy dostaly úplně jinou formu, všechny pecky z desky si na místě improvizačně upravoval a všem dokázal, že je právem řazen mezi největší blues/rockové kytaristy současnosti. V jedné větě: hodně pozitivní zážitek

P.S. Fotky budou přidány v průběhu týdne.

1 příspěvek k článku “POPA CHUBBY – Garage Ostrava 14.4.2010”