I Miss Heroes - Music WebMag | Reporty - Recenze - Rozhovory - Novinky - Profily kapel - Akce | HC, Punk, Rock, Crossover, Nu-metal, Rockabilly...

Po delší době Vám přinášíme rozhovor, tentokrát s brněnskou smečkou Rattle bucket. Parta, která má o čem mluvit, parta, která toho poměrně hodně prožila, ztělesnění hudební poctivosti po ve všech stránkách. Na kontě mají čerstvý debut „Last generation“ a před sebou svůj první koncert v Ostravě. O tom a mnohem víc jsem si povídal se zpěvákem Radimem Věžníkem. 

1/ Ahoj Radime, vy, jako kapela jste už před svým debutem dosáhli k poměrně solidní posluchačské základně, ale přece jen, kdyby se někdo, kdo vůbec o Rattle bucket neslyšel, zeptal, kdo jsou, jak bys vás ty sám charakterizoval?

Jako šílence!=) Nekecám, fakt neznám i s větších kapel muzikanty, který by to bavilo dělat takhle brutálně nadoraz, jak to děláme my. Spousta lidí si myslí, že jsme ambiciózní, nebo, že nějak toužíme po úspěchu, ale nás to fakt jen baví dělat na plno. A v tom je dost podstatnej rozdíl. Co se týče hudebního zařazení, tak by se dalo říct, že jsme rocková kapela, křížící ve své hudbě vlivy svých rockových, metalových a punkrockových oblíbenců. Jediné kritérium pro naše skladby je, nemít žádné kritéria! Co se snažíme dodržovat je, aby skladby měli nějaké sdělení, nějakou náladu, něco co s člověkem hne… a těší nás dokonce, i když naší tvorbou někoho naštvem. Pro nás to je znamení, že to děláme dobře, protož líbit se všem, to by opravdu neměl být cíl rockové kapely… Hudbou se bavíme i trápíme, prostě tím vším žijeme a Rattle Bucket je přesně o tomhle. Je to něco, co jsme si vytvořili a co naplňuje naše životy.

2/ Rozhodně, dle mého, patříte k tomu nejlepšímu, co současná česká rocková scéna nabízí. Jste vyzrálí muzikanti a nabízíte progresivní muziku plnou osobitých námětů a především jste nesmírně poctiví a zodpovědní, což je na vašem přístupu k hudbě vidět. Každý z vás má za sebou působení v několika předchozích kapelách. Jaké jsou ale vaše žánrové kořeny? Co vás nejvíc ovlivňuje?

Díky za kompliment. Jsem si jistý, že nikdo z nás neujíždí na Maxim Turbulenc, ale co vím, tak jsme dost multižánroví fanoušci a v našich mp3 přehrávačích bys našel pestrou směsici punku, rocku, metalu, art rocku, soulu, disca, R n’ B, jazzu i klasické hudby. Každý žánr (téměř=) má své skvělé interprety. Prostě milujeme vše, co zní cool a dokáže nám to zpříjemnit den. Při skládání však necháváme své hudební vzory v našich přehrávačích, tady se necháváme ovlivňovat spíš sami sebou, tím co zažíváme, jaký máme nálady, co se nám líbí, nebo nelíbí, co nám přijde postavené na hlavu, nebo co nás právě pobavilo – to vše vkládáme do naší hudby. Snažíme se tam dát fakt co nejvíc ze sebe.

3/ Máte těsně po vydání prvního oficiálního alba, kterému předcházelo snad jen promo cd z roku 2007. Jak natáčení probíhalo? Vím, že se neustále něco komplikovalo, za což jste se káli před svými fanoušky na vašem bandzone profilu…Od té doby už to šlo hladce?

Natáčení bylo hodně divoký. Vystřídali jsme vlastně tři studia, z toho z jednoho jsme vyšli s velkou kauzou, na kterou se nás ptají lidi do dnes. Před našimi fanoušky jsme se káli hned dvakrát a to, že jsme půl roku slibovali singl a ten se, díky časové vytíženosti studia, ve kterém jsme natáčeli a do kterého jsme doslova vložili všechny naděje a prostředky, prostě nestihl udělat, protože na něj nebyl očividně čas. A následně obdobná situace hned pár týdnů na to, s vydáním a křtem naší desky, která měla snad pět měsíců jasné termíny, ale opět naše deska nebyla až tak důležitá, aby se jí věnoval prostor, na kterém jsme byli od začátku domluvení. Byli jsme fakt hodně naštvaní a to ani ne tak kvůli tomu, že se něco nestihlo, to se prostě stává, ale na pozadí se dělo tolik šílených věcí, že se to prostě nedalo překousnout… A to si myslíme, že jsme hodně trpěliví lidé. Vše se vyřešilo až změnou studia, kde jsme konečně měli prostor pracovat na naší desce. Za měsíc jsme stihli komplet dohrát, zmixovat a zmasterovat album. Děkujeme Broňkovi a Dušanovi z Indies studia=)

4/ Před Vánoci jste s kapelami The switch a X-left to die natočili společný singl „ All I want for Chrismas“. Jaké sklízel úspěchy na živo?:-)

Na živo to byl mazec. Bylo moc dobře poznat, že to lidi mají naposlouchané, takže jsme z podia viděli, jak i ti nejzarytější metaloví příznivci řvou spolu s námi „All I want for christmas is youuuu…“ bylo to moc fajn tour! I přes všechny problémy s deskou na to vzpomínáme moc rádi.

5/ Pravidelně hrajete snad na každém významnějším festivalu. Co osobně preferujete víc? Jste spíš kluboví, nebo vám sedí lépe velká pódia a tisícové davy? Máte odtud nějakou vyloženě špatnou zkušenost? Například ze stran pořadatelů, nebo ostatních kapel?

Je nám to jedno. Baví nás to opravdu všude a to jak v klubech, tak i na festivalech. Jakmile je dobrá atmosféra a vytvoří se tam ta správná energie – hrajeme pak jak o život bez ohledu na to, jestli spolu s námi paří dvacet lidí ve stísněném klubu a nebo jich je pod podiem deset tisíc na monstrózním festu, jako byl třeba Masters of rock.
Co se týče nějakých špatných zkušeností, tak to by se dalo shrnout větou „na blbce narazíš všude“, takže je paradoxní, že třeba na Rock for people na nás byli vždy všichni neskutečně vstřícní a naprosto v pohodě a přitom opravdu profesionálové, od kterých bychom i odměřenost a špatné chování, vůči malé kapele, jako jsme my, čekali a naopak v některých zapadlých polorozpadlých klubech se pořadatelé chovají jakoby kapela svou přítomností obtěžovala a oni byli páni všeho….je to fakt individuální. A špatnou zkušenost ze stran kapel? To ani ne. Máme hrozivě vypadajícího bubeníka, takže si na nás nikdo netroufne=)

6/ Už před vydáním alba se vám otevřely snad všechny kluby u nás, jestli se nepletu a máte za sebou i nejednu zahraniční zkušenost. To se nepoštěstí každé kapele. Jak si představuješ, že se toto ještě prohloubí po vydání desky „ Last generation“?

Je na místě hovořit o štěstí, ale ono stačí být zdravý a mít smělé plány, které je člověk ochoten podpořit prací. To je podle mě to štěstí=) Pak máš před sebou náročnou cestu, která je nezbytná a člověk si tak váží i dílčích úspěchů. Ještě jsme zdaleka neprojeli české kluby a o těch zahraničních to platí dvojnásob, takže naše plány ted’ po dokončení prvního alba jsou jasné. Navazovat kontakty v zahraničí, sjíždět domácí kluby, festy, rádia atd. Momentálně se rozjíždí PR podpora alba ze strany našeho současného labelu Championship rec. a současně s tím jsme začali spolupracovat s několika šikovnými managery, kteří jak doufáme, pomůžou s tím, na co jsme jako muzikanti přece jen krátcí=)

7/ Proč jste se rozhodli pro tento název desky? Má to něco společného se současným stavem hudby, nebo kultury obecně?

Ano. Tento název se odvíjí od našeho projetku „Revolution“, který jsme rozjeli současně s natáčením naší desky a spočíval v tom, že jsme aktivně zapojili naše fanoušky do vzniku našeho alba. Spočívalo to v tom, že každý kdo si objednal naše CD dopředu a tím tak přispěl na nahrávání, mohl zaslat svou libovolnou fotografii, kterou jsme pak umístili do bookletu alba. O čemž se každý, kdo si CD pořídí může na vlastní oči přesvědčit. A někteří fanoušci opravdu využili svou fantazii a pojem libovolná fotografie pojali po svém, takže v bookletu naleznete třeba tajemný hořící krb, nebo nádherné růžové prase. Což je paráda, jelikož tohle moc kapel nemá. Ale zpět k původní otázce. Název Last Generation vzdává hold těmto posledním lidem, kteří za hudbu ještě zaplatili, protože to je podle nás opravdu poslední generace, co si v této internetové době plné volně stáhnutelných mp3 byla ochotná hudbu koupit. Je to zvláštní doba.. kouzlo nahrávek, schánění mc kazet a pak cédéček je nenávratně pryč… a to nemyslíme z pozice kapely, ale spíš fanoušků našich oblíbených kapel. Stahování hudby v soubě žádný kouzlo nemá… Je to bez emocí. Někdy si tak říkáme, že je škoda, že nehrajeme v 80´ letech…=)

8/ Na 29. 5. vychází váš první koncert u nás v Ostravě v klubu Marley. Jak to, že jste se tu neobjevili už dřív a jak se na akci těšíte? Pozvete na něj své místní a okolní fans?

Na tento koncert se opravdu moc těšíme! Do Ostravy není vůbec jednoduché se dostat, tak jsme moc rádi, že se to konečně povedlo a jsme za pozvání opravdu moc vděční! Chystáme se pozvat všechny fanoušky a příznivce naší hudby i z toho nejvzdálenějšího okolí Ostravy. Kdo ví, kdy se do těchto končin zase dostaneme, takže toho hodláme na 100% využít a nic nepodcenit! Ne že si to tedy někdo necháte ujít!!!

9/ Díky Radime za vyčerpávající odpovědi a uvidíme se v Marley. Na závěr můžeš pozdravit toho, kdo je ti drahý

Není vůbec zač. Já bych rád za celý Rattle Bucket poděkoval! A pokud můžu pozdravit toho, kdo je mi drahý, rád bych tedy pozdravil Pavla, Lenku, Martina, Lucii, Honzu, Helenu, Davida, Janu, …. sakryš to jsem nepromyslel. Těch drahých je moc. Zdravím všechny!!!!=)

Veškeré info o Rattle bucket najdete zde.